HRANICE


S krajinou u Hranic si pohrála velmi intenzivně voda, a to hlavně spodní mineralizovaná; ta tu vytvořila Zbrašovské aragonitové jeskyně, trojici léčebných pramenů v Teplicích nad Bečvou, ale hlavně nejhlubší zatopenou propast světa, jejichž celková hloubka nebyla dosud změřena

Hranický újezd byl ve středověku posledním přístupným moravským místem; severně odtud procházela téměř neprostupná moravsko-slezská hranice, výběr daní v tomto újezdu byl dlouho kamenem sváru mezi dvěma velkými kláštery


Dějiny města Hranice jsou velmi složité a rozporuplné a rozhodně nesnadno uchopitelné. Bude velmi složité do nich nahlédnout. Koneckonců už jenom samotný název města si vyžaduje trochu více odbočit od tématu.

Hranická propast je nejhlubší zatopenou propastí světa
Hranická propast je nejhlubší zatopenou propastí světa

V první řadě je nutné poznamenat, že město se skutečně jmenuje pouze Hranice. Název místní železniční stanice Hranice na Moravě se sice mezi lidmi velmi uchytil, ale je zcela nesprávný; město se tak nikdy nejmenovalo.

Původně byla Hranice ženského rodu, postupem času se však ustálilo používání čísla pomnožného. Nikoho tedy dnes nepřekvapí, když řekneme, že jsme byli na výletě v Hranicích, správně je však, že jsme navštívili Hranici. My se ale budeme držet už vžitého, i když původně nesprávného pomnožného čísla.

Význam názvu je celkem prostý. Už ve 12. století zde bývala osada, která tvořila hranici mezi Moravou a Slezskem. Ovšem hranice jen tak přejít nešla, protože severně od Hranic byly už jen velmi hluboké a neprostupné hvozdy. Než budeme pokračovat v historii tohoto sídla, uděláme další malou odbočku - tentokrát k německému názvu. Ten totiž vůbec český název města neodráží a zní Mährisch Weißkirchen, což v překladu znamená Moravské Bělokostelí případně Moravský Bílý Kostel. Německý název vznikl podle obrovského gotického kostela, který stál v údolí řeky Bečvy až do třicetileté války, kdy byl zcela zničen. Kdybychom dnes pátrali po místech, kde se nacházel, tak bychom museli zavítat do Farní ulice.

Lokalita Pivovarské schody v Hranicích
Lokalita Pivovarské schody v Hranicích

A teď už se můžeme vrátit zpět k historii. Kdy byly přesně založeny Hranice, tak to skutečně není známo. Situaci komplikuje řada podvrhů a falz, kterými bojovaly dva kláštery. V boji o nadvládu o hranický újezd proti sobě stály klášter v Rajhradě a klášter Hradisko v dnešní Olomouci. Náboženské řády v podstatě až do 12. století neexistovaly. Byli tu jen benediktini. Teď musíme udělat další malou odbočku a vysvětlit, co se dělo v dějinách církve v průběhu 12. století.

Interiér budovy bývalé synagogy v Hranicích
Interiér budovy bývalé synagogy v Hranicích

Situace kolem Hranic je pak učebnicovým příkladem souboje o finanční zisky zahalené do církevního hávu milosrdenství. Po clunyjské reformě zůstal klášter v Rajhradě i nadále benediktinský, zatímco v Hradisku byli benediktini postupně vytlačeni premonstráty. Krajinou hranického újezdu vedla odjakživa Jantarová stezka, na které se platily tučné poplatky a obchodní stezka byla dobrým zdrojem příjmů. Premonstráty v Hradisku napadlo, že když získali budovu po benediktinech, takže by nebylo od věci získat po nich i jeden ze zdrojů příjmů. Bylo to ale nutné nějakým způsobem ospravedlnit.

Náskok ve hře přetahovaná o církevní prebendy získali benediktini z Rajhradu, kteří vytvořili první falzum, které datovali rokem 1169 a nese název Granice. Tento spis popisuje skutečnou historickou postavu poustevníka Jurika, jak založil zmiňované město a pochopitelně jeho náklonost k benediktinům.

Protifalzum vzniklé v Hradisku se jmenuje Hranicz a je datováno k roku 1250 a pochopitelně uvádí nespornou úlohu premonstrátů při založení města. A jelikož papež, jak jsme zmínili, musel být sám příkladný reformátor, tak správa hranického újezdu a tím krásný cinkot penízků udělal radost premonstrátům v Hradisku. To je tedy církevní pohled na založení města Hranice zatížený falzy a nepravdami.

Alej ve Skaličce kdysi stávala mezi dvěma rybníky; v 19. století však došlo k jejich postupnému vysušení
Alej ve Skaličce kdysi stávala mezi dvěma rybníky; v 19. století však došlo k jejich postupnému vysušení

A co na to historici, kteří se přeci jen opírají o holá fakta? Ti do celého církevního výkladu „hodili vidle“ a sami nevědí, jak s historii města naložit.

Je nesporný fakt, že roku 1276 klášter Hradisko vydává oficiální listinu založení města Hranice. Jenže o dva roky později umírá český král Přemysl Otakar II. a po jeho smrti vypukly boje, které město Hranice vymazaly z mapy. V roce 1282 tak bylo město založeno na téměř totožném místě znovu.

Do husitských válek žijí Hranice poměrně klidným životem. V roce 1427 ale dochází k obsazení vojskem Jana Tovačovského z Cimburka a z Hranic se stává jedna z bašt husitského hnutí na Moravě.

V následujících etapách vývoje se majitelé panství střídají jak na běžícím pásu a my se zastavíme jen u těch nejdůležitějších. První zastavení bude patřit pánům z Pernštejna. Ti Hranicím vládli od roku 1475 do roku 1547. Hlavní postavou rodu je Vilém z Pernštejna, který značně rozšířil budovu zámku a vtiskl mu dnešní podobu. Jenže po jeho smrti se dominium Pernštějnů dělilo mezi syny. Rozhazovačný Jan o panství příliš nedbal a Hranice brzy kvůli dluhům měnily své majitele.

Fontána v lázeňském parku v Teplicích nad Bečvou
Fontána v lázeňském parku v Teplicích nad Bečvou

Od roku 1553 město říká pane vladykovi Janu Kropáči z Nevědomí. Pod jeho vedením se z původního pernštejnského hradu vyloupne renesanční zámek.

Těsně před třicetiletou válkou, v letech 1600-09, město vlastní Zdeněk Žampach z Potštejna, který nechá na budově zámku vystavět arkády.

Posledním majitelem Hranic, který zde i sídlil byl Václav Mol z Modřelic - ten však byl zvolen mezi 12 moravských direktorů za panský stav a ve stavovském povstání přebírá prozatimní vládu nad Moravou. V roce 1621 je zatčen a společně s dalšími šlechtici je uvězněn v Olomouci.

Zkonfiskovaný majetek získává biskup a kardinál František Josef z Ditrichštejna a ač mu v tom hraničtí měšťané brání, a to dokonce i ozbrojeným způsobem rovnajícím se povstání, začleňuje na téměř 300 let Hranice do velkého ditrichštejnského panství.

Nádvoří zámku Hranice bylo při rekonstrukci zastřešené skleněným stropem a obnovily se arkády zazděné v 19. století
Nádvoří zámku Hranice bylo při rekonstrukci zastřešené skleněným stropem a obnovily se arkády zazděné v 19. století

Přes tyto peripetie i nadále roste význam města. V roce 1783 je do Hranic z Přerova přesunut krajský úřad, v polovině 19. století i okresní hejtmanství. Postupně přibývají pracovní příležitosti. Na přelomu 18. a 19. století v Hranicích vzniká manufaktura na výrobu fajansového zboží, v té době je barokní chrám Stětí svatého Jana Křtitele na náměstí téměř novostavbou.

Největšího stavebního rozmachu se město dočká v druhé polovině 19. století, kdy se ve Vídni rozhodne, že se Hranice stanou velmi důležitým vojenským městem na mapě mocnářství. Na západní straně města začne postupně vyrůstat areál c. k. Vojenských ústavů, který se postupně přerodí ve velkou Vojenskou akademii.

V době po II. světové válce se vybudují v Hranicích významné závody, které slouží dodnes; ať už je to místní cihelna, cementárna nebo továrna firmy Sigma.

Zámek v Hustopečích nad Bečvou se může chlubit krásnými arkádami
Zámek v Hustopečích nad Bečvou se může chlubit krásnými arkádami

V Hranicích se narodil na Štědrý den roku 1917 Jiří Brdečka. Po tomto scénáristovi, novináři a režisérovi zbyla taková díla jako Limonádový Joe aneb Koňská opera, Adéla ještě nevečeřela anebo Tajemství hradu v Karpatech. Narodil se tu i Gustav Oplustil – další ze slavných televizních bardů. Datum narození tohoto televizního a rozhlasového scénáristy, dramaturga a režiséra je 2. srpna 1926. Hranice se staly rodným městem i pro sourozeneckou dvojici Marta Skarlandtová a Milan Hain. Televizní hlasatelka Marta se narodila 12. února 1948 a divadelní producent Milan 13. srpna 1946.

Hranice se chlubí i zpěvem trojnásobného zlatého slavíka. 21. březen 1953 je datum narození Dalibora Jandy a právě on na konci éry socialismu v letech 1986-88 dokázal v soutěži popularity porazit i Karla Gotta.

9. září 1964 se v Hranicích narodil náčelník Generálního štábu Armády České republiky Aleš Opata.

Na Hranice, kde dnes žije 18 tisíc obyvatel, navazují Teplice nad Bečvou, které se až do roku 1959 jmenovaly Zbrašov. Jedná se o jedny z nejvýznamnějších lázní v České republice. Specializují se na špičkovou kardiorehabilitaci s prevencí vzniku srdečních a mozkových příhod. Byly zde otevřeny i solné jeskyně na léčbu astmatu a plicních chorob. V Teplicích nad Bečvou najdeme Kropáčův, Galašův a Jurikův pramen. U obce se nachází také Hranický kras s veřejně přístupnými Zbrašovskými aragonitovými jeskyněmi, které jsou specifické a neopakovatelné v kontextu celé České republiky. Najdeme zde i Hranickou propast, která je nejhlubší zatopenou propastí na světě. Její hloubka však není známa, protože jejího dna zatím nedosáhlo ani robotické zařízení.

Řeka Bečva v okolí Hustopečí nad Bečvou
Řeka Bečva v okolí Hustopečí nad Bečvou

V oblasti Hranic, konkrétně v obci Všechovice, se narodil 24. března 1895 slavný architekt Bohuslav Fuchs. Tento otec moderní architektury ve Všechovicích zanechal některá díla – navrhl podobu zdejšího hřbitova, domy učitelů a náhrobek rodičů na místním hřbitově.

Zámecká zahrada v Hranicích s amfiteátrem
Zámecká zahrada v Hranicích s amfiteátrem

V nedalekých Miloticích nad Bečvou se narodil 1. března 1928 jeden z nejvýznamnějších politiků normalizačního období – Jan Fojtík.

Hustopeče nad Bečvou byly 14. září 1901 rodištěm kdysi slavné divadelní herečky Marie Brožové; ta se proslavila na divadelních prknech, po válce hlavně v divadle Na Vinohradech; televize jí nabídla řadu rolí, i když menšího rozsahu; film už byl k Marii Brožové méně vstřícný. Její dcera Dagmar Lhotová byla spisovatelkou a autorkou českého komiksu O kocouru Vavřincovi, fenečce Otylce, prasátku Mojmírovi a kozlíku Spytihněvovi. A jen tak pro zajímavost současná dlouhovlasá blonďatá hvězda divadla Na Vinohradech a Karlínského hudebního divadla – Kateřina Brožová je vnučkou Marie Brožové.

Překvapivě velmi složitý je i znak města Hranice. Jedná se o zlatočervený nahoru vydutým hrotem rozdělený štít. Vrchní část je zlatá, spodní červená. Nahoře na hrotu sedí knížecí čepice provázená po obou stranách dvěma vztyčenými odvrácenými stříbrnými noži se zlatými rukojeťmi. Dole v červené polovině se nacházejí 3 štítky. Prostředí je o něco níž než okolní 2. Prostřední štítek je stříbrno-červeně šachovaný. Z horního okraje štítku vyrůstá postava svatého Štěpána v modrém šatě, držící v pravici 3 kameny přirozené barvy a v levici zelenou palmovou ratolest. V bočním pravém zlatém štítku je černá doleva hledící orlice s červenou zbrojí, v bočním levém červeném štítku je pak stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí.

Pohled na nejstarší Hranický viadukt - budovaní pro Severní dráhu císaře Ferdinanda
Pohled na nejstarší Hranický viadukt - budovaní pro Severní dráhu císaře Ferdinanda

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Katastrem Hranic prochází dálnice D1. Pro návštěvu města je nejlepší použít exit 308. Kromě toho je do města přivedena mezinárodní silnice číslo E 442, a silnice druhých tříd číslo 438 a 440. Vzdálenosti Hranic z českých měst: Praha (280 km), Olomouc (40 km), Ostrava (58 km), Zlín (48 km), Brno (106 km), Pardubice (174 km).

Autobus: Autobusové spojení do Hranic je z Bystřice pod Hostýnem, Teplic nad Bečvou, Potštátu, Soběchleb, Dolních Těšic, Spálova, Přerova, Opavy, Jindřichova, Olomouce, Lipníku nad Bečvou, Hustopečí nad Bečvou, Radíkova, Všechovic, Milotic nad Bečvou, Černotína, Horního Újezda, Příboru a Bělotína.

Vlak: Hranice leží na hlavním českém železničním koridoru. Nabídka měst, se kterými je město spojené vlakovými spoji, je tedy velká. Do Hranic nás dovezou železniční spoje z těchto cílových měst: Bohumín, Lúky pod Makytou, Brno, Ústí nad Orlicí, Praha, Vsetín, Přerov, Olomouc, Horní Lideč, Suchdol nad Odrou, Vsetín, Studénka, Bohumín a Návsí. Přímé spojení je ale i s polskými městy Varšava, Katowice, Gdynia, Terespol a Przemysl. Z Hranic se dostaneme i do slovenské Čadce, rakouské Vídně a Štýrského Hradce a maďarské Budapešti.

Pohled na kostel Povýšení svatého Kříže v Hustopečích nad Bečvou z místní návsi
Pohled na kostel Povýšení svatého Kříže v Hustopečích nad Bečvou z místní návsi

★★★★ - Kostel Povýšení svatého Kříže a soubor barokních soch, Hustopeče nad Bečvou:

Gotickorenesanční jednolodní chrám z let 1597-1611. Nejvzácnějším prvkem interiéru je dřevěná kazatelna z poloviny 18. století. O výstavbu kostela se zasloužil Viktorin ze Žerotína, který zemřel ve stejném roce, kdy byl kostel dostaven, tak se stal prvním pohřbeným v kostelní kryptě. Bývalou hřbitovní zeď u kostela zdobí 14 barokních soch.

Poloha: 49.5305328N, 17.8700714E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Hustopeče nad Bečvou, náměstí (90 m)

Vlaková zastávka: Hustopeče nad Bečvou (1,2 km)

Interiér kostela Povýšení svatého Kříže v Hustopečích nad Bečvou
Interiér kostela Povýšení svatého Kříže v Hustopečích nad Bečvou
Socha Archanděla Michaela ze souboru barokních soch u kostela Povýšení svatého Kříže v Hustopečích nad Bečvou
Socha Archanděla Michaela ze souboru barokních soch u kostela Povýšení svatého Kříže v Hustopečích nad Bečvou

Posledními majiteli zámku v Hustopečích nad Bečvou byl rod Baillou
Posledními majiteli zámku v Hustopečích nad Bečvou byl rod Baillou

★★★★ - Zámek Hustopeče, Hustopeče nad Bečvou:

Zámek vznikal postupně od 16. století. Žerotínové hustopečské panství vlastnili do dvacátých let 17. století. Poté se majitelé střídali. Posledním soukromým majitelem zámku byl v letech 1799 – 1945 rod Baillou. Místnosti v přízemí a renesanční křídla pater jsou zaklenutá renesančními klenbami. V několika místnostech spatříme dochované zbytky nástěnných rokokových maleb. Arkády na nádvoří byly z části vybudovány italskými kameníky. V posledních několika letech zámek prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Byla zde umístěna expozice Řeznického muzea.

Poloha: 49.5302400N, 17.8694197E

Parkoviště: v místě