KONICE


Nejobsáhlejší sbírku sekerek v naší republice najdeme v Konici v Muzeu řemesel; tu největší v Česku pak nemůžeme přehlédnout přímo před místním zámkem


Konice získala městská privilegia až v roce 1970; město však muselo řešit podobnost svého znaku se znakem jiného českého města Semil; nápravu našel až heraldik Jiří Louda, který vymyslel Konici po sametové revoluci nový znak


Hned na začátek si musíme udělat jasno v tom, že Konice (německy Konitz) je jednotného čísla. Tedy ta Konice. Od toho se odvíjí další skloňování, bez Konice, ke Konici, vidím Konici, o Konici a s Konicí.

Zámek a kostel Narození Panny Marie v Konici
Zámek a kostel Narození Panny Marie v Konici

Pokud vás zajímá význam názvu, tak se lingvisté domnívají, že se jedná o označení stáje pro koně. Dnes v tomto městě žije 2 800 obyvatel. Vraťme se ale ještě zpět ke stájím, podle kterých Konice dostala své jméno. Město totiž leželo na důležité obchodní stezce, která spojovala Hanou se zbytkem Moravy. A právě tady si mohli jezdci vyměnit koně a nebo je tu nechat alespoň odpočinout.

O tom, kdy byla o Konici první zmínka, je naprosto jasno. Podle zprávy z 1. září 1200 se zde rozkládala tvrz, která chránila velmi důležitou obchodní stezku. Jedním z prvních důležitých majitelů zdejšího panství byl Adam z Choliny.

V roce 1491 Vladislav Jagellonský dává Konici tržní privilegium. Nejdéle zde však u moci zůstal rod pánů Kounických ze Švábenic, který zdejšímu kraji vládl 220 let. V roce 1618 Kouničtí ze Švábenic, ač sami katolíci, umožnili ve zdejším kostele podávat podobojí. Po jejich odchodu šel význam Konice prudce dolů; propad se zastavil až v roce 1699, kdy zdejší panství zakoupil olomoucký klášter v Hradisku.

Silueta rozhledny Kopaninka
Silueta rozhledny Kopaninka

Církevní hodnostáři začali hned pracovat na přestavbě kostela. Souběžně s tím byly zahájeny práce na výstavbě barokního zámku; v té době byla už totiž původní tvrz zřícená. V roce 1704 byla v Konici otevřena první hospoda, která zůstala osamocená až do roku 1851. V roce 1705 pak mizí z centra města z louky před zámkem rybník, místo něj tu postupně pod dohledem církve vyrůstá zahrada.

Jenže josefovské dekrety vedly ke zrušení řádu, a tak Konice čerstvě vystavěná zůstala i nadále bez majitele. Navíc v roce 1809 střed Konice vyhoří, a to včetně radnice.

V roce 1825 panství zakoupil brněnský továrník Karel Příza. Konice se dotkla i krvavá válka Rakouska a Pruska, tehdy sem Prusové zavlekli i choleru.

Vědci objevili teprve nedávno uvnitř kostela svatého Jakuba Většího ve Škrlech náznak vzácných fresek; na pečlivý průzkum tak kostel stále ještě čeká
Jeskyně Průchodnice

V roce 1889 dojede na zdejší nádraží první vlak. Na Vánoce 1922 byl zaveden do Konice elektrický proud, město se rozzářilo elektrickými lampami. O dva roky později byl do města zaveden telefon a objevilo se tu první kino. Rod Karla Přízy spravoval Konicko až do roku 1945. Za jeho vlády dosáhla Konice svého největšího rozkvětu co se týká počtu obyvatel. Ve městě jich žilo v roce 1880 téměř čtyři a půl tisíce, od té doby počet obyvatel klesá. Městem se Konice stala až v roce 1970.

Na zámku se nachází Muzeum řemesel, které disponuje nejpočetnější sbírkou sekerek v celé České republice. Kromě toho je před vchodem do místního muzea umístěna obrovská sekerka, která je uznána jako největší sekerka v naší zemi.

V roce 1846 přijíždí do obce Polomí malíř Josef Mánes. Je tu ubytován na náklady šlechtického rodu Taroucca. Má totiž namalovat portréty tohoto portugalského rodu. Mánes si ovšem zdejší kraj zamiloval natolik, že sem začal jezdit i z vlastní iniciativy. V obci Polomí se dokonce seznámil s mladou a extrémně půvabnou Antonií Annou Sléhovou. To byla komorná hraběnky Kristiny a Mánes začal portrétovat přímo i ji. Malíř pro Sléhovou také namaloval obraz Nejsvětější Trojice, který byl umístěn v kapličce v kamenné zídce v blízkosti statku, kde Sléhová žila. Obraz se ale z kapličky po čase ztratil; dnes neexistuje ani kamenná zeď a kaplička.

Velká pověstná nenávist dokázala rozhořet spor mezi chlapci dvou zdejších obcí. Šlo o vsi Hrochov a Lipová. Vzájemná nenávist vyvrcholila v roce 1896, kdy se na polích mezi hrochovskou hospodou a kopcem Hanačka uskutečnila obrovská bitva spojená s házením kamenů. Hanlivě se mužům z Lipové ještě dlouhá desetiletí po incidentu říkávalo „kočičáci“ a nebo „kozlové“.

Nedaleké obce Bousín a Otínoves a městečko Drahany se v roce 1940 staly součástí takzvané Vyškovské střelnice. Lidé byli násilně vystěhováni ze svých domů. Po skončení německé okupace byla zničená obec Bousín i Otínoves znovu obnoveny. Občané obce Drahany se mohli vrátit domů jen zčásti; ti ostatní pak osídlili vesnici Libinu na Šumpersku.

Ochotská kyselka
Ochotská kyselka

V samotných Drahanech byl u kostela v roce 1984 nalezen poklad z období třicetileté války. Obsahoval 556 stříbrných mincí.

U Drahan a nedalekého Rozstání najdeme i jedny z nejvyšších větrných elektráren v České republice – dosahují výšky 150 metrů.

Na konci II. světové války v lesích okolo Lipové působili partyzáni ze skupiny Jermak. Němci je na konci války odchytli a jejich osud zůstal neznámý. Zachoval se ale partyzánský bunkr, ve kterém přežívali. Najdeme ho mezi Lipovským mlýnem a obcí Malé Hradisko. Je na úpatí stráně zvedající se z údolí říčky Okluky.

Dnes je v oblasti velmi oblíbenou vesnicí Ludmírov. Už tradičně se tu každý rok koná v srpnu Traktoriáda. To je závod traktůrků domácí výroby v členitém terénu.

Mokřad Ospělov
Mokřad Ospělov

První znak Konice se objevil už v roce 1446 a v mnohém byl podobný tomu dnešnímu. Kde se vzal ve znaku města jelen není dostatečně vysvětleno ani dnes. Postupně se znak mírně upravoval a na začátku 20. století dospěl téměř do totožné podobny se znakem východočeského města Semily. Radní Semil si toho všimli a kontaktovali v roce 1935 písemně radní Konice. K oddělení velké podobnosti mezi oběma znaky ale už nedošlo. Podobnosti znaků obou měst si pak všimlo až porevoluční vedení obou měst, a tak byl přední český heraldik Jiří Louda požádán o to, aby upravil znak Konice. Ten se dal do práce a vycházel z podoby znaku z 15. století. Současným znakem Konice je červený štít, ve kterém je zobrazen stříbrný jelen ve skoku. Jelen má zlatou zbroj, na jeho hrudi je modrý štítek se zlatou rozletitou střelou, která je erbem pánů Kounických ze Švábenic.


Dopravní dosažitelnost:

Auto: Konice leží přímo na střetu hlavních silnic s čísly 366, 373 a 448. Vzdálenosti Konice z českých měst: Praha (287 km), Olomouc (39 km), Ostrava (126 km), Zlín (102 km), Brno (83 km), Pardubice (114 km).

Autobus: Autobusové spojení do Konice je z Litovle, Prostějova, Olomouce, Jevíčka, Brodku u Konice, Březska, Horního Štěpánova, Kladek a Luké.

Vlak: Železniční trať přivádí do Konice vlaky z Prostějova, Dzbelu, Moravské Třebové, Olomouce a Chornice.

Rozhledna Kopaninka
Rozhledna Kopaninka

★★★★★ - Rozhledna Kopaninka, Bousín:

Jedna z nejnovějších českých rozhleden. Vytvořena je ze smrkových kmenů pocházejících z nedalekého Repešského žlebu a kámen je z lomu Luleč u Vyškova. Je vysoká 22 metrů a nahoru vás čeká celkem 83 schodů. Klíče od rozhledny se vyzvedávají v penzionu Lada. Nedaleko od rozhledny najdeme i takzvaný Honzíkův kříž. Ten zde byl umístěn na památku Jana Usnula, který zemřel při záchraně tonoucího pod jezem v roce 2011.

Poloha: 49.4611606N, 16.8783575E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Bousín, Repechy, rozcestí (1,2 km)

Vlaková zastávka: Strážisko (14,7 km)


Přírodní rezervace Uhliska
Přírodní rezervace Uhliska

★★★ - Přírodní rezervace Uhliska, Horní Štěpánov:

Jde o jedno z botanicky nejcennějších území celého okresu Prostějov. Uprostřed úrodných polí jsou k dispozici polopodmáčené a zcela podmáčené mokřady a rašeliništní louky. Najdeme zde kvést silně ohrožený Mečík střechovitý, Hořec hořepník nebo Zvonečník hlavatý.

Poloha: 49.5367078N, 16.7973164E

Parkoviště: nedaleko na kraji komunikace

Autobusová zastávka: Horní Štěpánov, Točna (1,3 km)

Vlaková zastávka: Dzbel (11,4 km)


Zdrojnice Punkvy - Řeka Luha
Zdrojnice Punkvy - Řeka Luha

★★★ - Zdrojnice Punkvy, Protivanov: Jedná se o pramen řeky Luhy.

Ta je zdrojnicí Sloupského potoka a ten po soutoku s potokem Bílá voda nese název Punkva. Proto se toto místo považuje za pramen Punkvy, která protéká Moravským krasem. Místo je nádherně upraveno a pramen je velmi chutný a lahodný. V suchém období překvapí velká intenzita pramene.

Poloha: 49.4921289N, 16.7910442E

Parkoviště: nedaleko

Autobusová zastávka: Protivanov (3,7 km)

Vlaková zastávka: Strážisko (14,8 km)


V Přírodní rezervaci Lipovské upolínové louky
V Přírodní rezervaci Lipovské upolínové louky

★★★ - Přírodní rezervace Lipovské upolínové louky, Lipová:

Jedna z nejdokonaleji zachovaných mokřadních luk v Drahanské vrchovině. Je hlavně domovem jedovaté, ale přenádherně žlutě zbarvené květiny Upolín nejvyšší. Na suchých trávnících lze výjimečně spatřit i chráněnou a kriticky ohroženou Kudlanku nábožnou.

Poloha: 49.5327081N, 16.8352256E

Parkoviště: nedaleko na kraji komunikace

Autobusová zastávka: Lipová, Hrochov, U rybníka (2,6 km)

Vlaková zastávka: Strážisko (8,3 km)


Špacírštejn - Hrádek Lipová
Špacírštejn - Hrádek Lipová

★★★ - Hrádek Lipová (Špacírštejn), Lipová:

Umělá zřícenina je prací jednoho muže. Stavba je postavena z nasucho skládaných kamenů. Postaral se o to v letech 2006-10 kamnář Procházka z nedaleké Lipové. Dominantou stavby je 3 metry vysoká kruhová věž.

Poloha: 49.5269431N, 16.8469897E

Parkoviště: na místě

Autobusová zastávka: Lipová, Na Příhoně (1,4 km)

Vlaková zastávka: Strážisko (8,6 km)


Přírodní památka U Žlíbku
Přírodní památka U Žlíbku

★★★ - Přírodní památka U Žlíbku, Protivanov:

Domov jedné z nejvzácnějších rostlin v Čechách. Jedná se o endemitický druh Hořeček mnohotvarý český. Kdysi byl tento druh rozšířený v celém Českém masivu, dnes ho ale najdeme jen na zhruba 60 místech naší republiky. Potkáte ho i při hranicích s Rakouskem a v Bavorsku. Z Polska už zcela vymizel. Tato lokalita je jedna z nejnadějnějších u nás. V dobré roky tu vyrůstá až několik tisíc květů. Nádherné modrofialové květy se objevují od léta až do pozdního podzimu.

Poloha: 49.4734097N, 16.8141944E

Parkoviště: na kraji komunikace (cca 200 metrů)

Autobusová zastávka: Protivanov, Tábor Metra (200 m)

Vlaková zastávka: Strážisko (14,9 km)


Přírodní památka Návesní niva
Přírodní památka Návesní niva

★★ - Přírodní památka Návesní niva, Niva:

Naprosto unikání památka. Nachází se uprostřed vesnice. Místo návsi je zde mokřadní louka s řadou vzácných rostlinných zástupců. Vyhlášena byla v roce 1989 na ploše téměř jednoho hektaru. Jedním z druhů, proč je území chráněné, je výskyt orchideje Vstavače májového.

Poloha: 49.4409550N, 16.8559992E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Niva, U Mlýna (90 m)