KRUPKA - I. ČÁST


Krupka je pramáti všech hornických měst, první zmínky o těžbě jsou už ze 13. století, ale už i bájná kněžna Libuše hovořila „o vrchu krupnatém, v jehož hloubi olova, cínu matný lesk“; dnes je Hornická kulturní krajina Krupka nejen krajinnou památkovou zónou, ale i památkou na seznamu UNESCO

Bazilika Panny Marie Bolestné v Krupce-Bohosudově je jedno z nejvýznamnějších poutních míst v litoměřické diecézi a patří k nejnavštěvovanějším v celé republice; už 600 let se lidé chodí poklonit malé sošce Panny Marie, kvůli které řada jeptišek obětovala i svůj život


Krupka (německy Graupen) je město s výraznými výškovými rozdíly a s více než 13 tisíci obyvateli. Mezi nejnižším a nejvyšším místem Krupky je rozdíl přes 600 metrů. Příčinou je skutečnost, že přímo městem prochází Krušnohorský tektonický zlom.

Nejstarší zástavba hornického města Krupka
Nejstarší zástavba hornického města Krupka

Název města pochází z přídavného jména krupý, což znamená rozlehlý a nikoliv od krupek cínu, jak se dřív jazykovědci domnívali. Právě těžba cínu odstartovala dlouhou a bohatou historii města. Později se k cínu přidalo i stříbro a dnes by na seznamu byl ještě molybden, živec, wolfram a fluorit.

První písemná zmínka o místní těžbě cínu pochází z velmi exotických zdrojů. O Krupce se zmiňuje Ibráhím ibn Jákób, vyjednavač cordobského chalify al-Hakama II., který byl na cestě k německému císaři Ottovi I. a jel přes Krupku.

Oficiální počátky zdejšího hornictví v tom pravém slova smyslu (nepočítáme pravěké germánské a slovanské kmeny, které cín ale přilákal taky) se kladou na přelom 12. a 13. století. Je tedy zřejmé, že dějiny organizované důlní činnosti stačily v Krupce napsat historii dlouhou nejméně 850 let. To je v Čechách naprosto výjimečné a stejnou dobou trvání se mohou pochlubit snad jen hornická města Jílové, Příbram a snad možná i Stříbro.

Krupka se může chlubit velmi zdařilou budovou místní základní umělecké školy a městské knihovny
Krupka se může chlubit velmi zdařilou budovou místní základní umělecké školy a městské knihovny

Přesto Krupka na rozdíl od ostatních historicky nejstarších horních měst zažila určitá specifika, která se jinde neobjevují. Jedním z nich jsou shodné důlní míry. Každý, kdo měl v Krupce hornickou propůjčku, dostal k užívání stejné množství půdy, a to v případě, že rýžoval či doloval. V jiných lokalitách byly pochopitelně plochy pro rýžování větší než pro dolování. To svědčí o tom, že v Krupce začala hornická historie rýžováním zdejších potoků, později přešla k povrchové těžbě a po vytěžení ložisek na povrchu se přesunula pod zem.

V roce 1330 povyšuje Krupku na město Jan Lucemburský, a to za věrné služby rodu Koldiců. Bohatství kraje je zřejmé na první pohled, protože Krupku hlídají v podstatě dva hrady Krupka a Kyšperk. Na něm se dokonce před zlobou krále Václava IV. ukrývá arcibiskup Jan z Jenštejna.

Jenže přichází doba husitských válek a běsnění. Poprvé se s tím na vlastní kůži seznámí místní občané v roce 1426, kdy nedaleko od Krupky propukne bitva Na Běháni (dnes je dějiště bitvy okrajovou částí Ústí nad Labem). Vyhrají tu husité a část prchajících šlechticů si chce zachránit svůj život, jenže husité byli vychytralí a na utíkající si počkali u hradu Kyšperka. Tady je přepadli a do jednoho zabili.

První sněženky roku 2020 čekaly v Krupce
První sněženky roku 2020 čekaly v Krupce

Zloba husitů se pak obrátila proti nedalekému světeckému klášteru, který v té době už dvě století vedly Řeholní kanovnice Božího hrobu. Řada jeptišek byla zavražděna a ty co uprchly, vzaly s sebou sošku Panny Marie. Ta se později stala uctívanou modlou v bazilice Panny Marie Bolestné v Bohosudově. Z ní se v průběhu staletí stalo poutní místo, které bylo v roce 2018 povýšeno na národní kulturní památku.

Vraťme se ale zpět do období konce husitských válek, po nich nastal v Krupce obrovský rozmach těžby. Ale od poloviny 15. století rýžování a povrchovou těžbu zcela zastínila těžba hlubinná.

Teď je nutné připomenout druhé specifikum hornické Krupky. Tím je černý trh s cínem, který bujel mezi českou a německou stranou. Umožňovaly to huti vybudované na řece Mohelnici (Müglitz) přímo na hraniční čáře. Původně se cín pašoval do Německa, aby se horníci vyhnuli na české straně odvádění daní a desátků. Později se tok pašovaného cínu obrátil. Němci pašovali svůj méně kvalitní ale lacinější cín do Čech, aby byl prodáván jako kvalitnější a dražší český. Ovšem krupským těžařům se to nevyplatilo; přesycení trhu saským cínem srazilo ceny a krupecké dolování se zastavilo. Situace se začala pomalu lepšit na začátku třicetileté války, kdy poklesla těžba stříbra a mědi a ceny cínu šly znovu nahoru.

Historické náměstí Krupky
Historické náměstí Krupky

V dolech se začíná dařit, s životem je to však horší. V rámci válečných tažení plundrují Krupku v roce 1633 Sasové, kteří tu zápálí 70 domů.

Sousední Bohosudov naopak prožívá šťastné období. Dnes jsou obě města spojena v jedno, tehdy byla samostatná a dokonce každé v jiném panství. Do Bohosudova putují tisíce věřících, vzniká tu dokonce i gymnázium.

S koncem třicetiletého válečného konfliktu roste i počet zájemců o propůjčku území, na krupském hradě vzniká nová budova hornického úřadu a po válce zničená kaple svatého Wolfganga na Komáří hůrce vstává z mrtvých.

Nad historickou částí Krupky začíná krupecký důlní revír
Nad historickou částí Krupky začíná krupecký důlní revír

Krupku však začíná ohrožovat další strašák. V roce 1680 přichází mor; umírá třetina obyvatel města.

V polovině 18. století je roční produkce cínu v Krupce 6 tun, je ale čím dál tím těžší hledat odbytiště – saské doly nabízejí pořád tuto komoditu levněji. Zájem o cín je rozkolísaný, roste vždy ve válečných dobách, v mírových letech klesá.

Na konci 80. let 18. století končí státní podpora cínového dolu v Horním Slavkově, a tak jsou všechny české doly zrovnoprávněny. Jenže ani to nezastaví krizi odvětví.

Předjaří na německé straně Krušných hor
Předjaří na německé straně Krušných hor

V květnu 1813 navštívil Krupku Johann Wolfgang Goethe a o tři měsíce později se v blízkosti odehraje jedna z Napoleonských válek; Francouzi prohráli, Krupce se nic nestalo, ale odnesl to pro změnu Bohosudov, který vyplenili spojenci domácích Rakušanů, tedy Prusové a Rusové.

Důlní krize trvá, v roce 1851 tu existují místo původních 19 těžařstev jen dvě. Do Krupky přijíždějí několikrát na návštěvu Jan Neruda a Richard Wagner.

V 60. letech 19. století se začnou dít divy – doly se dostávají do rukou hutním inženýrům Filipovi Schillerovi a Pavlu Lewaldovi. Ti provedou průzkum lokality a objeví netušené rezervy v cínových, ale i stále žádanějších wolframových rudách. Muži investují do technologií, nových provozů a objem těžby cínu se vyšplhá na 150 tun na konci 19. století.

Ve štole Starý Martin v Krupce
Ve štole Starý Martin v Krupce

Dochází k rozvoji dopravní infrastruktury; roku 1858 je otevřena trať Ústí nad Labem - Chomutov a rokem 1871 zahajuje činnost Duchcovsko-podmokelská trať. Dnes na ní vlaky nejezdí; provoz na duchcovsko-podmokelské trati byl pro nerentabilitu v roce 2007 zastaven.

Rok 1869 přináší v Bohosudově založení první české cementárny. V 1890 dochází k úpadku britského obchodního domu Baring Brothers a v souvislosti s tím propadnou světové ceny cínu. To způsobí uzavření všech českých dolů, vyjma těch v Krupce. Ty se udrží, protože zpracovávají i zahraniční suroviny a v huti zpracovávají cínový odpad.

Definitivně krupské doly zavírá hospodářská krize. Za protektorátu se však znovu doly otevírají. Průzkum a těžba pokračuje i za socialismu, jen se ke komoditám přidává ještě fluorit, wolfram, molybden a živec.

Zvláště v jarním období je Unčinský potok náhrdelníkem vinoucím se z nejvyšších poloh Severočeských Krušných hor
Zvláště v jarním období je Unčinský potok náhrdelníkem vinoucím se z nejvyšších poloh Krušných hor

V Bohosudově se pokoušejí po II. světové válce o obnovu tamního gymnázia. Ale daří se jen pár let. Po vzdělání lačnících studentech se do budovy nastěhovala armáda, nejprve československá, v 70. letech dokonce sovětská. Návrat studentů do lavic slavil Bohosudov až v roce 1993.

V letech 1950-52 je z Bohosudova na Komáří vížku postavena dvousedačková lanovka. Je nejdelší lanovou tratí střední Evropy bez mezistanice. Délka činí 2348 metrů a převýšení 482 metrů.

Dnes získala oblast hornických revírů Krupka památkovou ochranu. Znamená to, že Hornická kulturní krajina je státem chráněnou krajinou památkovou zónou. Ta se kvůli památkám hlavně technického charakteru dostala v roce 2019 i na seznam památek UNESCO.

Vstupní prostor na zříceninu hradu Krupka
Vstupní prostor na zříceninu hradu Krupka

Nejslavnějším místním rodákem je Ferdinand Artl. Ten se narodil v roce 1812 v Horní Krupce a byl zakladatelem moderního očního lékařství. Působil ve Vídni, kde také v roce 1887 zemřel.

Znak Krupky je velmi složitý, z heraldického hlediska ale velmi zajímavý. Jedná se o vodorovně polcený štít, jehož vrchní část je ještě svisle rozdělena. V pravém horním červeném rohu je bílý lev se zlatou korunkou, zlatými drápy a zlatým jazykem, ale velmi specifické podoby. Je jednoocasý, ale jeho ocas je protažený zezadu dopředu mezi nohama; následně je ohnutý nahoru, pokračující podél jeho levého boku a vynikající za jeho záda. Druhé pole je rozdělené vodorovně na dvě poloviny. Vrchní část je zlatá a je v ní zobrazena prsní busta černého lva směrovaného vpravo se zlatým okem a bílými zuby. Ve spodní části druhého pole, které je také zlaté, najdeme tři kosmá černá břevna. Spodní část znaku tvoří přírodní skála, na které jsou patrné stříbrné žíly. Na pozadí modré oblohy stojí horník oblečený celý ve stříbrném oblečení včetně bot, klečící na pravé noze, obličej a ruce jsou v přírodní barvě. Horník drží želízko levou rukou a hrotem přiložené ke skále; v pravé ruce drží mlátek připravený k úderu do želízka.

Fojtovická pláň
Fojtovická pláň

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Katastrem města Krupka prochází silnice první třídy číslo 13. Vlastním městem pak vede silnice 253. Vzdálenosti Krupky z českých měst: Praha (98 km), Ústí nad Labem (18 km), Karlovy Vary (102 km), Liberec (103 km), Plzeň (188 km).

Autobus: Autobusové spojení do Krupky je z Oseka, Teplic, Ústí nad Labem, Chlumce, Litvínova, Dubí a Duchcova.

Vlak: Vlakové spojení ze stanice Krupka – Bohosudov je do Děčína, Louky u Litvínova, Kadaně-Prunéřov, Teplic, Ústí nad Labem, Mostu, Chomutova, Bíliny a Chebu.

Unčínská karová deprese
Unčínská karová deprese

★★★★ - Unčínská karová deprese a Kotelní rybník, Krupka:

Romantické místo s krásnou pověstí. Pokud vidíme na hladině dívku v bílém, je to duch dívky, která milovala chudého mlynáře, ale otec jejich lásce nepřál, a tak se nešťastnice v jezírku utopila. Rozhodně ale nepřehlédneme Unčínskou karovou depresi. Má hloubku 100 metrů, průměr 300 metrů, dno vyplňuje Kotelní rybník (jezírko). Jihozápadně asi 200 metrů od vodní plochy a 90 metrů nad hladinou najdeme nejzachovalejší krupskou štolu číslo 4.

Poloha: 50.7044383N, 13.8727847E

Parkoviště: u rozhledny (2,1 km)

Autobusová zastávka: Krupka, Fojtovice, Komáří vížka (2,4 km)

Vlaková zastávka: Krupka – Bohosudov (5,2 km)


GALERIE: UNČÍNSKÁ DEPRESE


Jedna z původních věží zříceniny hradu Kyšperk
Jedna z původních věží zříceniny hradu Kyšperk

★★★★ - Zřícenina hradu Kyšperk, Krupka:

Hrad byl aktivní jen 200 let. Znám je i pod názvy Geiersberg nebo Supí hrad. Nechal ho postavit v roce 1319 Jan Lucemburský, ale už patnáct let poté patří pražským arcibiskupům. Těm ho vyrvali až husité, kteří ho dobyli napotřetí v roce 1433. Povedlo se to Jakoubku z Vřesovic, který ho napsal na svého syna Jana z Vřesovic. Roku 1526 hrad vyhořel, a to neopatrností majitele Zikmunda Glatze, který neopatrně vystřelil z ručnice a hrad zapálil. Pak už nebyl hrad nikdy obnoven. V okolí hradu se táhne tektonická linie, ze které vystupuje řada skalních útvarů, místní jim říkají Drobečci.

Poloha: 50.6954139N, 13.8896289E

Parkoviště: u turistického rozcestníku Unčín - učiliště (1,1 km)

Autobusová zastávka: Krupka, Unčín, U Parku (1,9 km)

Vlaková zastávka: Krupka – Bohosudov (4,1 km)

GALERIE: HRAD KYŠPERK


Cesta Fojtovickou plání
Cesta Fojtovickou plání

★★★★ - Fojtovická pláň, Krupka:

Ozdoba krušnohorské náhorní planiny. Průměrná výška 750 metrů nad mořem je dobrým domovem na podmáčených a horských loukách třeba pro Koniklec německý nebo Hvozdík lesní. Místo je nádherné v jakémkoliv ročním období.

Poloha: 50.7073781N, 13.8644469E

Parkoviště: u rozhledny Komáří vížka (0,5 km)

Autobusová zastávka: Krupka, Fojtovice, Komáří vížka (0,9 km)

Vlaková zastávka: Krupka – Bohosudov (5,6 km)<