LOŠTICE


Největší slávu po celé Evropě Lošticím zajistily puchýřkové poháry; jejich věhlas byl ve středověku tak fantastický, že jako pojem vstoupily i do světa medicíny a na svém nejslavnějším plátně pohár zvěčnil i jeden z nejtajemnějších malířů světa – Hieronymus Bosch

Dnes je toto město spojené hlavně s typicky zapáchajícím sýrem, který ocení snad jen skutečně praví Češi; ten první průmyslově vyráběný kulatý „smraďoch“ se vykulil do světa v roce 1876; místní domácnosti však znali výrobu tvarůžků už desítky let předtím


Loštice (německy Loschitz) je město s 3 000 obyvateli rozkládající se na obou březích říčky Třebůvky. Loštice byly založeny jako trhová ves někdy v 2. polovině 13. století. První zmínka pochází z trochu kuriózního zdroje. Dnes bychom řekli, že jde o jakousi majetkovou knihu. Do ní si totiž v roce 1267 biskup Bruno ze Schaeunburku poznamenal, že si od jistého Petra z Loštic koupil popluží.

V prázdném sadu nad Lošticemi
V prázdném sadu nad Lošticemi

Od první poloviny 14. století jsou Loštice chápany už jako městečko, které je součástí bouzovského panství. Jedním z nejvýznamnějších rodů, který městu vládl v té době, byl rod pánů z Kunštátu. Za jejich vlády vzniká v Lošticích fenomén, který je proslaví po velké části Evropy. Teď čekáte, že se se jedná o tvarůžky, na ty si ale musíme ještě nejméně čtyři sta let počkat. Evropskou proslulost od konce 14. do poloviny 16. století zajistily Loštické poháry. Jde o naprosto nenapodobitelnou hrnčířskou práci. Měly hnědou barvu a jejich povrch byl pokryt puchýřky. Ty vznikaly z důvodu použití specifické hrnčířské hlíny, která se těžila v blízkosti města. Poháry musely být vypalovány při velmi vysoké teplotě kolem 1200° Celsia.

Okamžitě se staly po celé Evropě velkým hitem a objednávali si je urození pánové na významných evropských hradech. Jenže dnes už jich zbývá jen několik desítek kusů. Důvodem je i to, že se přestaly vyrábět už v 16. století, a tak není dnes známo, kde přesně se speciální hlína těžila. S největší pravděpodobností se tak žádného nového loštického puchýřkového poháru asi nedočkáme a výroba tohoto druhy keramiky zůstane i nadále tajemným středověkým fenoménem.

Naštěstí zůstal jeden z pohárů zpodobněn na jednom z nejslavnějších obrazů světa. V roce 1503 ho do pravé části obrazového tryptychu nazvaného Peklo ze slavného obrazu Zahrada pozemských rozkoší vmaloval sám fenomenální malíř Hieronymus Bosch.

Vědcům se podařilo rozkrýt jen to, že za zázrakem vzniku puchýřků stojí grafit a pyrit, které se ve zvýšené míře objevují v této keramické hlíně. Kde jí ale hledat, o tom vědci mlčí. Sláva této keramiky byla tak velká, že vstoupila i do medicíny. Jedna kožní choroba vyznačující se puchýřky v obličeji se běžně v té době po Evropě nazývala Loštická tvář.

Chomutovské Kamencové jezero
V Žádlovickém zámeckém parku se setkáte nejen s parkurovou dráhou, ale i s výtvory, které na život koňů upomínají

15. století je v Lošticích dobou, kdy začíná velký rozvoj zdejší židovské komunity. Ještě do konce následujícího století je ve městě založen židovský hřbitov, který zůstal na stejném místě do dnešních dnů, což je u židovských hřbitovů poměrně rarita. A také pomalu roste první dřevěná synagoga.

Rok 1580 je důležitý pro Loštice proto, že se mění majitel – město se stává majetkem královského města Uničov a vydrží pod jeho vládou až do roku 1848.

Třicetiletá válka jakýkoliv optimismus ale rázně utne. Zničeno v bojích je téměř celé město, a to včetně židovské části. Loštice chytnou druhý dech a začnou znovu růst a sílit; židovské ghetto však ve srovnání se zbytkem Loštic mnohem rychleji, protože do města přicházejí židovští uprchlíci z Polska, Ukrajiny, Litvy, ale i z Vídně a Dolních Rakous, zkrátka odevšad, kde jsou pronásledování.

Další rozvoj zažívají Loštice v roce 1825 s připojením města na hlavní císařskou silnici, která spojuje Olomouc a Mohelnici. Sčítání obyvatel v roce 1848 potvrzuje, že ve městě sídlí jedna z největších židovských komunit v zemi. Tehdy se k Davidově víře hlásilo 17 procent obyvatel.

Vědci objevili teprve nedávno uvnitř kostela svatého Jakuba Většího ve Škrlech náznak vzácných fresek; na pečlivý průzkum tak kostel stále ještě čeká
Na břehu rybníka Fučík v Žádlovickém zámeckém parku

A v roce 1876 se to konečně stane. Na svět se vykutálí první loštický tvarůžek. Vzniká ve firmě Aloise Wesselse a věřme nebo nevěřme hlavní výrobu loštických tvarůžku, nebo chcete-li olomouckých syrečků, dodnes ovládají potomci tohoto muže.

Dnes v Lošticích přizpůsobili tvarůžkům doslova, co se dá. Koupit si je můžeme na každém kroku; je možné navštívit jejich muzeum; lákat bude tvarůžková cukrárna, ve které ochutnáme tvarůžkový větrník, mouřenín s tvarůžkem, tvarůžkový závin a dokonce i tvarůžkový dort. Kromě toho se tam v květnu každoročně koná turistický pochod za Loštickým tvarůžkem, v červnu se můžeme těšit na Slavnosti hudby a tvarůžků a kdybychom neměli do čeho píchnout, tak si představte, že tvarůžek má i svůj časopis a webovou stránku. A kdybychom náhodou zapomněli na tvarůžky, tak v Lošticích dokonce mají prodejní automat, kde si je můžeme koupit třeba ve dvě hodiny v noci.

Jedná se s největší pravděpodobností o specialitu ryze českou. Musíme přiznat, že jsme nikdy žádného cizince nad talířem tvarůžků, ze kterého se linul klasický a nezaměnitelný odér, neviděli. Ale tipujeme, že by měl asi výraz jako slavný detektiv Nick Carter, kterého dokonale ztvárnil v české bláznivé komedii Adéla ještě nevečeřela Michal Dočolomanský.

Piaristický klášter a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bílé Vodě
Hájenka v Pavlově se stala oficiálním domovem Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky

Vraťme se ale ze světa gastronomie do smutných historických reálií. V roce 1938 zažívá město velký příliv uprchlíků ze Sudet; hranice Velkoněmecké říše totiž začínají jen jeden kilometr za severním okrajem Loštic.

Blízké Moravičany a okolí jsou jednou z nejlepších archeologických lokalit v Česku. V roce 1979 zde byly nalezeny kosterní pozůstatky ženy s mramorovým náhrdelníkem z doby kamenné; o dvacet let později se dokonce Moravičany dostaly na první stránky světových odborných archeologických magazínů, když tu byla objevena zachovalá deset metrů dlouhá keltská kupecká loď vydlabaná z jednoho kmene dubu. Shodou okolností ji náhodou našel ředitel Vlastivědného muzea v Mohelnici Jaroslav Peška. Tehdy panu řediteli vůbec nebraly ryby, a tak bloumal po břehu a v kupě kamení narazil na historický unikát. Nejstarší archeologické nálezy ze zdejších lokalit však sahají až do doby 5000 let před naším letopočtem.

Z mimořádných přírodních setkání by nás mohlo potěšit setkání s rostlinou Razilkou smrdutou, která byla v katastrálním území Palonína nalezena v roce 1994. Jedná se o žlutě kvetoucí rostlinu, která páchne po bramborové nati a v Česku se objevuje sotva na třech místech.

Démanty rosy na listech
Barokní zámek v Žádlovicích

V katastru obce Pavlov najdeme hájenku, která je domovem lišky Bystroušky. Tady totiž jako lesnický adjunkt působil malíř Stanislav Lolek, který se ujal opuštěného liščete. Její zvědavé zkoumání světa zachytil v črtách, které se líbily kolegovi spisovateli Rudolfu Těsnohlídkovi. Vznikla tak půvabná kniha Liška Bystrouška.

V nedalekých Moravičanech se v roce 1930 narodila česká atletka Štěpánka Mertová. Reprezentovala naší zemi v hodu diskem na dvou olympiádách a dvou mistrovstvích Evropy. Z evropského šampionátu ve Stockholmu v roce 1958 si odvezla stříbrnou medaili.

Chápeme, že z místních kronik by se měly přebírat jen věci vážné. Na druhou stranu událost, kterou popisuje kronika Loštic v roce 2001 jen dokazuje, že i zde žijí pouze obyčejní čeští lidé:

„Rybář, který se zúčastnil každoročního setkání na Doubravickém rybníku a někdo mu zcizil úlovek, rozladěn sedl na kolo a jel do Loštic, aby se uklidnil v restauraci Na Růžku. Po chvíli vyšel ven a zjistil, že nemá ani kolo, ani udice. Všechno v ceně 25 tisíc korun!“
Démanty rosy na listech
Renesanční náhrobky umístěné dnes na vnitřní stěně kostela svatého Prokopa v Lošticích

Znak Loštic je velmi jednoduchý. Jedná se o bílý erb, který je podélně rozdělený na dvě poloviny. Spodní je čistě bílá, v té horní je pět pruhů. První, třetí a pátý odshora jsou černé, ostatní jsou bílé.


Dopravní dosažitelnost:

Auto: Loštice leží v těsné blízkosti dálnice D 35. Pro návštěvu města použijme exity 235 nebo 240. Městem prochází silnice 635, což je pradávná původní forma slavné „pětatřicítky.“ Vzdálenosti Loštic z českých měst: Praha (228 km), Olomouc (30 km), Ostrava (130 km), Zlín (97 km), Brno (105 km), Pardubice (108 km).

Autobus: Autobusové spojení do Loštic je z Litovle, Mohelnice, Pavlova, Vranové Lhoty, Bouzova, Moravičan, Palonína a Šumperka.

Vlak: Železniční trať přímo v Lošticích není. Nejbližší stanice je v tři kilometry vzdálených Moravičanech.

Světový unikát Kamencové jezero v Chomutově
Židovská synagoga v Lošticích

★★★ - Bývalá synagoga Loštice, Loštice:

První synagoga se tu objevila už kolem roku 1560. Byla dřevěná. Zděná je v Lošticích postavena v roce 1727. Po sametové revoluci byla rekonstruována. Vnitřní vybavení pochází z olomoucké synagogy, kterou nacisté zničili. Zajímavostí je, že ve zdejší synagoze žila Fanny Neuda. To byla židovská žena žijící v letech 1819-1894, která je autorkou knihy Hodiny zbožnosti, což je první židovská modlitební kniha napsaná ženou pro ženy.

Poloha: 49.7442775N, 16.9251236E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Loštice, Náměstí (330 m)

Vlaková zastávka: Moravičany (4,2 km)


Pohled z Městské věže na kostel svaté Kateřiny v Chomutově
Zámek v Žádlovicích je dnes nevyužívanou budovou

★★★ - Zámek Žádlovice, Loštice:

Barokní zámek nechali na místě bývalé tvrze vystavět v letech 1679 - 1705 Bukůwkové z Bukůwky. Zámecká zahrada byla postupně kolem roku 1800 zásluhou Jana Křtitele Mitrovského přeměněna v botanicky a esteticky velmi pozoruhodný přírodně krajinářský park. Ten svého času patřil k nejcennějším na severní Moravě. Po konfiskaci majetku Dubských v roce 1945 byl zámek využíván pro různé účely. To ale sebou neslo postupné chátrání jak objektu, tak i přilehlého parku. Po roce 1961 zde našlo sídlo zemědělské odborné učiliště Loštice. Z velmi kvalitního vnitřního vybavení se podařilo zachovat jen pár zajímavých předmětů. Slavné a velmi kvalitní žádlovické gobelíny jsou například vystaveny na zámku ve Velkých Losinách.

Poloha: 49.7465000N, 16.9105203E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Loštice, Žádlovice, Zámek (310 m)

Vlaková zastávka: Moravičany (5,3 km)


Pollnerova hrušeň v Bratroušově
Památný Dub Mitrovských v Žádlovickém zámeckém parku

★★ - Dub Mitrovských v Žádlovicích, Loštice:

Jedná se o Dub uherský (balkánský) s obvodem kmene 550 centimetrů. Tento 200 let starý exemplář ale už není v dobré zdravotní kondici. Jen pár metrů od něj je památný Buk nachový s obvodem kmene 480 centimetrů. Tento stejně starý strom je mnohem zdravější.

Poloha: 49.7510814N, 16.9054886E

Parkoviště: na kraji parku

Autobusová zastávka: Loštice, Žádlovice, Zámek (1,1 km)

Vlaková zastávka: Moravičany (5,7 km)

Památný strom Buk Mitrovských v Žádlovickém zámeckém parku
Památný strom Buk Mitrovských v Žádlovickém zámeckém parku

Pollnerova hrušeň v Bratroušově
V Přírodní památce Rodlen najdeme rozsáhlou populaci Mravence množivého; napočítáme tu až 800 mravenišť

★★ - Přírodní památka Rodlen, Pavlov:

V lese žije rozsáhlá populace mravence množivého. Tento zvláště chráněný druh zde má asi 800 hnízd. Ty v podstatě navazují jedno na druhé.

Poloha: 49.7359250N, 16.8945578E

Parkoviště: na kraji lokality

Autobusová zastávka: Loštice, Vlčice, restaurace (1 km)

Vlaková zastávka: Moravičany (6,7 km)


Pollnerova hrušeň v Bratroušově
U obce Pavlov se nachází Hájenka lišky Bystroušky

★★ - Hájenka lišky Bystroušky, Pavlov:

Původně středověký statek, později myslivna, je jediným pozůstatkem zaniklé osady Střítež. Myslivna byla na konci 19. století domovem osiřelého, mimořádně bystrého a čiperného liščího mláděte, které žilo s domácím zvířectvem v hájence s rodinou revírníka Gustava Kořínka. Jako myslivecký adjunkt zde sloužil malíř Stanislav Lolek, který na tento námět vytvořil asi 200 kreseb, které se roku 1920 staly podkladem bajky Rudolfa Těsnohlídka Liška Bystrouška.

Poloha: 49.7419075N, 16.8207092E

Parkoviště: na kraji komunikace (2 km)

Autobusová zastávka: Pavlov, Veselí, Vacetín, Rozcestí k myslivně (2 km)

Vlaková zastávka: Rozstání (9,3 km)