MĚLNÍK - I. ČÁST


Město Mělník klenoucí se nad soutokem řek Labe a Vltava proslulo nejen právě vlasteneckým nábojem a nádherou spojení těchto řek, ale je i kolébkou českého vinařství, které kultivoval císař Karel IV.

Mělník řadíme ke královským věnným městům a je spojen s tak významnými ženskými osobnostmi historie jako jsou svatá kněžna Ludmila, královna Emma či královna Johanka z Rožmitálu; všechny ženy tu trávily velkou část svého života


Mělník (německy Melnik nebo Mnelnik), dnes město s 20 tisíci obyvateli, získal jméno od slovanského pojmenování kopce z mělnících se hornin, tedy chápejme správně rozpadajících se hornin.

Tok Labe a laterální vodní kanál při pohledu od mělnického zámku
Tok Labe a laterální vodní kanál při pohledu od mělnického zámku

Dříve než se podíváme do velmi bohaté historie tohoto královského města, je nutné se ještě chvíli zdržet u jazyka českého, respektive u nepatrné odlišnosti ve skloňování názvu tohoto okresního města. V druhém pádu se používá tvar Mělníka i Mělníku a největší překvapení pak na nás čeká v pádu šestém, kde najdeme tvar Mělníku, ale i Mělníce, a to včetně vazeb s předložkami v, do i na. Můžeme se tedy právě tady dozvědět, že někdo bude hovořit o tom, že jeho bydliště je na Mělníce.

Ale ať je otázka skloňování vlastního jména Mělník jakkoliv nezvyklá, je nutné podotknout, že v prvopočátcích vzniku sídla bychom na žádnou formu tohoto jména nenarazili. Tehdy to byl jednoduše Pšov.

Ale i to předbíháme, protože už v době neolitu se zde nacházelo velmi husté osídlení tehdejších obyvatel. Věděl to autor prehistorických románů Eduard Štorch, který právě do oblasti Mělníku zasadil děj mnoha z nich.

Hrobka rodu Lobkowiczů v Hoříně patří mělnické větvi šlechtického rodu
Hrobka rodu Lobkowiczů v Hoříně patří mělnické větvi šlechtického rodu

A teď už konečně můžeme poskočit do 9. a částečně 10. století, kdy tu byl usazen slovanský kmen Pšovanů. Jejich území hraničilo s územními nároky mnohem většího slovanského kmene Přemyslovců, a Pšovanům, kteří měli na místě dnešního zámku dřevěné hradiště, bylo jasné, že silou proti sousedovi nic nezmůžou. A tak přišel od posledního pšovského knížete skvělý nápad, že sousedovi – knížeti Bořivojovi - nabídne jako manželku svoji dceru Ludmilu.

Klan Přemyslovců to posoudil jako extrémně výhodné spojení a svolil. Došlo tak k eliminaci jedné větve soupeřů o moc v české kotlině.

Sňatkem Pšovské knížectví zaniklo a jelikož Přemyslovci svoji zahraniční politiku hodně směřovali na tehdy velmi silnou oblast Velké Moravy, dá se říci, že pohanka Ludmila s Bořivojem odjeli tehdy na Moravu na svatební cestu.

Kostel svaté Ludmily v Mělníku
Kostel svaté Ludmily v Mělníku

Tady se setkali s arcibiskupem Metodějem, jedním ze dvou věrozvěstů, kteří přišli šířit křesťanství do našich zeměpisných šířek a Ludmila přijala křest a stala se nositelkou křesťanské víry.

Jaké však bylo její překvapení, když se vrátila zpět na Mělník a vlastní rodina ji jako křesťanku odmítla pustit do města. Podle legendy musela přenocovat před branami dřevěného hradiště na místě, kde dnes stojí kostel svaté Ludmily. Krátce poté se ale dřevěné opevnění hradiště Pšov začalo měnit v kamenný hrad Mělník.

Dřevěná zvonice u kostela svaté Ludmily v Mělníku
Dřevěná zvonice u kostela svaté Ludmily v Mělníku

Ludmila vlastně založila zvykovou tradici věnných měst. Od té doby bývalo zvykem, že nevěsta vždy přinesla věnem manželovi nějaký hrad či hradiště a došlo tak k rozšíření oblasti vlivu. Později, když se plně rozvinula lidská kolonizace krajiny, bylo součástí věna nejen hradiště, ale i město v okolí hradeb, a tak vznikla tradice královských věnných měst.

V té době je Mělník velmi významným centrem na mapě českého knížectví. Jsme na přelomu 10. a 11. století a za svoje útočiště Mělník bere i královna (kněžna) Emma, vdova po knížeti Boleslavu II. Ta zde dokonce razí slavné denáry, které patří k nejcennějším středověkým mincím.

Typické mělnické zákoutí s vinnou révou
Typické mělnické zákoutí s vinnou révou

V té době se také už zcela se zdejšími prosluněnými svahy spojila tradice pěstování vinné révy, které se na jižních svazích velmi daří. Základy tradice položila sama kněžna Ludmila po návratu z Velké Moravy.

Velmi by nás ale překvapila podoba Mělníka v té době. On vlastně žádný neexistoval. Na svahu nad soutokem Vltavy a Labe se nacházel pouze kamenný hrad obehnaný hradbami a nikde široko daleko ani živáčka.

Podloubí na mělnickém náměstí Míru
Podloubí na mělnickém náměstí Míru

První trhová osada se v podhradí začala objevovat až ve 13. století a vlastně na ní upozornil svým nařízením až Přemysl Otakar II., když ji věnoval část výnosů z obchodů, které probíhaly na řece Labi. Datum vzniku zápisu tak považuje dnes město Mělník za datum založení. Šlo o 25. listopad roku 1274.

I po Přemyslu Otakarovi II. zbyla vdova a jmenovala se královna Kunhuta a i ona po smrti krále čerpala finanční zisky z panství Mělník. Určitě by sem i zamířila, aby tady dožila v klidu svoji životní pouť, do cesty jí však vstoupil Záviš z Falknštejna a její osudy se ubíraly jiným směrem. Kunhuta vyměnila smutek vdovy za novou lásku.

Mělnické panorama
Mělnické panorama

Titul královského věnného města byl ale stále dočasný statut pro Mělník a natrvalo to zajistil až císař Karel IV. Změnil tím zcela význam města.

Ještě větší změny však přinesl císař na mělnické svahy. Tady už léty vyčerpaná vinná réva, stále se dokola množící odkopky, výhony a rouby ze stejných původních rostlin a dávající tekutinu skoro podobnou octu, která nemohla nikoho těšit, přivedla císaře na myšlenku kultivace zdejšího vinařství. A na jeho příkaz byly na mělnické stráně zasázeny rostliny dovezené z francouzských oblastí Champagne a Burgundska. Mělnické vinařství se tak díky Karlu IV. postavilo na nohy a vzkvétá dodnes.

Pražská brána v Mělníku je jedním z pozůstatků zdejšího městského opevnění
Pražská brána v Mělníku je jedním z pozůstatků zdejšího městského opevnění

Šťavnaté hrozny překvapivě neohrozily ani husitské války. V nich stálo město Mělník pod jedním praporem s husitskými Pražany a velký rozkvět přišel i za vlády Jiřího z Poděbrad.

Po jeho smrti se rozhodla královna vdova Johanka z Rožmitálu uzavřít se do stěn hradu Mělník a dožít zde svá léta. S sebou přivezla jako dar zdejšímu kostelu 1,5 tuny stříbra, což muselo kanovníky velmi potěšit. Splnili proto její jediné přání, aby mohla být ve zdejším kostele svatých Petra a Pavla pohřbena.

A stalo se tak dva dny po jejím skonu 14. listopadu 1475. Královna zemřela v pouhých 45 letech. Jenže její ostatky zůstaly v kostele pouze jeden rok. Hned po té je z důvodu velké rekonstrukce kostela nechal syn Hynek převézt na Pražský hrad.

Podoba historického hořínského zdymadla pochází od architekta Františka Sandera
Podoba historického hořínského zdymadla pochází od architekta Františka Sandera

Jenže tím začal velký úpadek města. A ten se ještě umocnil a urychlil po roce 1547, kdy byl Mělník tvrdě potrestán za účast ve stavovském povstání. Ferdinand I. Habsburský odňal městu řadu výhod a privilegií, potlačil samostatnost, zrušil cechy a dosadil císařského rychtáře.

Jediné odvětví lidské činnosti, které dál prosperovalo a rozvíjelo se, bylo vinařství. Vinaři velebili jako svoji patronku svatou Ludmilu a v té době vzniká dnešní kostel svaté Ludmily, aby posílil skomírající sebevědomí místních lidí.

Nová tvář Mělníka viditelná z ochozu kostela svatých Petra a Pavla
Nová tvář Mělníka viditelná z ochozu kostela svatých Petra a Pavla

Jenže vinařství bylo krátké na třicetiletou válku. Ta s Mělníkem zamávala skutečně razantně. Častá švédská okupace, drancování, požáry, kterým padly za oběť i zdejší vinice a hned za těmito tragédiemi přicházející neúroda a mor. Řada vinařů odešla do emigrace a Mělník se zastavil na kraji propasti.

Z kdysi vzkvétajícího města na soutoku dvou největších českých řek se stalo provinční městečko, v jehož zašlé podobě by jen málokdo hledal odkaz lesku českých kněžen a královen.

Interiér kostela svatých Petra a Pavla Mělník
Interiér kostela svatých Petra a Pavla Mělník

Nakonec se nad Mělníkem slitovaly obě řeky, které tudy protékají a daly městu novou naději. Roku 1845 doplul do města první parník, o téměř třicet let později břehy řek přivedly do města železnici, aby se spojení s okolím mohlo i nadále rozvíjet, v roce 1888 byl postaven most přes Labe a tři roky před koncem 19. století začíná vznikat v Mělníku říční přístaviště. První roky nového století pak znamenají výstavbu laterálního plavebního kanálu a Mělník se stává důležitým říčním městem.

V první dekádě 20. století je Mělník častým útočištěm poslance Tomáše Garigua Masaryka, který zde mnohokrát přednáší a nachází tu pro své názory vděčné posluchače.

Pohled na labský tok z věže kostela svatých Petra a Pavla v Mělníku
Pohled na labský tok z věže kostela svatých Petra a Pavla v Mělníku

Zdejší přístav je kompletně dobudován v roce 1928, ale to už pomalu začíná v sousedním Německu ožívat strašák německé rozpínavosti.

Po záboru Sudet je v podstatě Mělník hraničním městem, protože sousední Liběchov už patřil Němcům.

Za II. světové války a po ní je Mělník kvůli soutoku dvou velkých českých řek jednou z vlasteneckých vlajek Československa.

Interiér jídelny na zámku v Mělníku
Interiér jídelny na zámku v Mělníku

Oblíbeným se město stává i pro filmaře, jeho malebnost a snadnou dosažitelnost z Prahy využije k natáčení režisér Dušan Klein, který sem zasouvá děj série filmových Básníků a nebo tvůrci trikového seriálu Létající Čestmír.

Velkou zajímavostí Mělníka je nejširší studna v České republice, i když dnes je na náměstí naznačena pouze soustřednými kruhy v dláždění. Přístup k ní je z hloubky mělnického podzemí, kde se naskytne pohled na 56 metrů hlubokou a 454 centimetrů širokou studnu.

Zelené mělnické zákoutí
Zelené mělnické zákoutí

Poslední den roku 1877 se v Pšovce, což už je dnes součást Mělníka, narodil český spisovatel Viktor Dyk.

Ještě o půl století dříve, a to přesně 21. května 1829 se ve městě narodil František Fridrich. Dnes už neznámé jméno patřilo fotografovi, který jako jediný z českých fotografů dokázal v druhé polovině 19. století dobýt světového věhlasu, a to hlavně svými snímky městských zákoutí.