PRAHA 10 - I. ČÁST


6. května 1757 se v dnešním desátém pražském obvodu uskutečnila největší bitva na území Prahy – bitva u Štěrbohol; po téměř sedmihodinové bitvě mezi rakouskými a pruskými vojsky zůstalo 31 tisíc mrtvých


Katastrální území Záběhlic patřilo v první republice k místům, kde žila silná dělnická chudá komunita; právě tato lokalita se stala dějištěm legendárního šansonu Věry Nerušilové Kočka ze Záběhlic; dnes tu už pověstné malé křivé domky najdeme jen stěží – nahradila je nová výstavba


Městský obvod Praha 10 tvoří městské části Praha 10, Praha 15, Praha 22, Praha-Benice, Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Dubeč a Praha-Kolovraty, Praha-Královice, Praha-Křeslice, Praha-Nedvězí, Praha-Petrovice a Praha-Štěrboholy. Z hlediska katastrálních území, která nás budou zajímat, patří do desátého pražského městského obvodu území Vršovice, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Hájek u Uhříněvsi, Horní Měcholupy, Hostivař, Kolovraty, Královice, Křeslice, Lipany, Malešice, Nedvězí u Říčan, Petrovice, Pitkovice, Strašnice, Štěrboholy, Uhříněves, Záběhlice a abychom byli politicky korektní, tak i malá část Vinohrad.

Ukázka umělecké propracovanosti fasády jednoho z vršovických domů
Ukázka umělecké propracovanosti fasády jednoho z vršovických domů

Významovým středem městského obvodu jsou Vršovice. Jejich historie sahá do dob, kdy se na nedalekém Vyšehradě usadila první knížata. Samotný název je poprvé zapsán v roce 1088 ve Vyšehradské kapitule. Následně Vršovice patřily významnému obchodníkovi Štukovi, který oblast kolem Botiče odprodal řádu německých rytířů.

Lokalita dvakrát okusila válečné příkoří, a to roku 1420, kdy ji zpustošila vojska zúčastněná v bitvě u Vyšehradu. O 28 let později zaútočil na Vyšehrad Jiří z Poděbrad a ani to se neobešlo bez újmy pro vzkvétající Vršovice. Již Karel IV. nechal osázet část výměry vinicemi, později se přidaly sady a v 19. století se Vršovice staly centrem českého hedvábnictví s velkými sady morušových stromů.

Jako plodiny se střídaly i vládnoucí rody – přišli Grantovští, následovali Trčkové z Lípy, ti ale o Vršovice přišli v době pobělohorské konfiskace; pak přišel čas Šternberků, Paarů, Wimmerů a naposled Buquoyů.

Vršovice nikdy nepatřily mezi průmyslová střediska metropole, přesto jim pomohla železniční trať, která byla vystavena v roce 1871; zastávka se ale objevila až o jedenáct let později, a to ještě nesla název Praha – Nusle. Na přejmenování stanice na Praha – Vršovice si místní počkali až do doby protektorátu. Přesto tu vznikly dvě významné továrny, které na dlouho ovlivňovaly zdejší život. První z nich byla rafinérie na cukr a sirob a druhou je slavná Waldesova Koh-i-noorka, která patří mezi světové legendy ve výrobě patentek a knoflíků.

První kaple na místě dnešního kostela svatého Mikuláše ve Vršovicích stála už v roce 1028
První kaple na místě dnešního kostela svatého Mikuláše ve Vršovicích stála už v roce 1028

Roku 1885 jsou Vršovice městysem a v roce 1902 přichází povýšení na město. V roce 1922 však Vršovice spolkne Velká Praha. Počátkem 30. let 20. století vyroste kostel svatého Václava, jedna z nejúžasnějších funkcionalistických církevních staveb – svoji výškou 56 metrů dominuje celé čtvrti.

V 50. letech dochází k masivnímu rozvoji bytové výstavby, a to hlavně v linii Eden – Kubánské náměstí. Tehdy dosahují Vršovice maximálního počtu obyvatel – 60 tisíc. Na sídliště Vlasta se stěhují českoslovenští vojáci, kteří museli se svými rodinami opustit Milovice, kde se po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 usadila sovětská posádka.

Vršovice se mohou pyšnit tím, že tu mají útočiště dva prvoligové fotbalové celky – jedná se o Slavii Prahu a Bohemians 1905.

Přírodní památka Pitkovická stráň
Přírodní památka Pitkovická stráň

Benice jsou velmi malou částí hlavního města. K připojení došlo v roce 1974. Žije zde pouhých 500 obyvatel a najdeme tu nejmenší pražský hřbitov. Místo tu našel i rekreační a sportovní komplex Park Holiday, který získal v roce 2008 ocenění Stavba roku.

Z nejvyššího místa Vinohradské vodárenské věže na ochozu, který se nachází  ve výšce 40 metrů jsou vidět Krkonoše
Z nejvyššího místa Vinohradské vodárenské věže na ochozu, který se nachází ve výšce 40 metrů jsou vidět Krkonoše

Obyvatelé Měcholup se nemají čím chlubit, protože název jejich bydliště je odvozen od loupení měchů. Běžné tu tedy bylo, že se tu kradla cestovní zavazadla. První zmínka o Dolních Měcholupech pochází z roku 1293, historici se však domnívají, že osada je ještě mnohem starší. Známky osídlení se objevují už v době kamenné, kdy zde místo našli lidé kultury se šňůrovou keramikou.

V době písemných začátků byly Měcholupy místem, kam zasahovalo mílové právo pražského hradebního města. V této vzdálenosti nemohly být provozovány živnosti, které by ohrožovaly život a chod metropole. Z tohoto důvodu se v Měcholupech rozvíjelo hlavně zemědělství a vymítání lesů pro budoucí zemědělský, ale i stavební rozvoj.

Z Vyhlídky na Javorové hoře vidíme největší suchozemské překladiště ve střední a východní Evropě
Z Vyhlídky na Javorové hoře vidíme největší suchozemské překladiště ve střední a východní Evropě

Roku 1608 vstoupí Měcholupy do dějin; právě tady postavil svůj tábor arcivévoda Matyáš Habsburský. Ten se svým bratrem Rudolfem II. bojoval o vládu nad rakouskou říší. Poslové obou stran vedli jednání na dubečské tvrzi. Úspěch vyjednávání byl potvrzen podepsáním tzv. Libeňského míru. Podle něj zdánlivě vyhrál Rudolf II., kterému sice připadla císařská koruna, ale přišel o uherskou korunu. Tou byl Matyáš Habsburský korunován přímo v měcholupském vojenském stanu.

Ještě dvakrát v historii zpustošily armády oblast Měcholup. Poprvé roku 1639, kdy během třicetileté války zjizvili krajinu Švédové. Šlo o jednu z běžných vojenských akcí třicetileté války. Roku 1757 se však udál válečný konflikt mnohem většího významu. Bitva u Štěrbohol byla součástí války o rakouské dědictví a výrazně poznamenala vzhled Měcholup a okolí. Rok 1867 byl důležitý z hlediska dalšího členění území – Měcholupy se rozdělily na Horní a Dolní, zároveň vznikla další obec – Petrovice.

Roku 1873 byla dostavěna železniční trať mezi Prahou a Českými Budějovicemi, zastávka se tu však objevila až v roce 1926. Roku 1880 zažily Měcholupy slavnostní průvod, který vítal korunního prince Rudolfa. V období první republiky si místo oblíbil architekt Jaroslav Fragner, který tu navrhl řadu budov. K připojení k hlavnímu městu došlo v roce 1968.

Podobu zámečku získala budova Rangherky při poslední přestavbě na přelomu 19. a 20. století
Podobu zámečku získala budova Rangherky při poslední přestavbě na přelomu 19. a 20. století

Horní Měcholupy si i přes svůj vznik v roce 1867 oddělením od Dolních Měcholup udržely nadále zemědělský charakter. V době první republiky zde vyrostla jen továrna na výrobu celoluidových výrobků. Součástí hlavního města se Horní Měcholupy staly v roce 1968.

Zámek v Záběhlicích byl po restitucích vrácen rodině původního majitele - velkostatkáře Václava Černého
Zámek v Záběhlicích byl po restitucích vrácen rodině původního majitele - velkostatkáře Václava Černého

Katastrální území Dubeč (založené 1088) je původně uváděno v mužském rodě, dnes se uvádí i v ženském rodě. Pokud zůstaneme ještě chvíli u mateřštiny, tak zjistíme, že zdejší oblast byla silně porostlá lesy a obyvatelstvo se v otázce obživy specializovalo na kácení zdejších lesních porostů, převážně dubů. Dřevařskou osadu Jana Dubečského z Dubče povýšil roku 1502 král Vladislav II. Jagelonský na městečko. To už ale byla část Dubče nazvaná Dubeček (Malý Dubeč) dávno pustá, protože v roce 1470 ji zcela vyplnilo uherské vojsko. K obnově této části dochází až v 18. století. Součástí historie metropole je Dubeč od roku 1974. Dnes tu můžeme nalézt zajímavé přírodní památky – Rohožník – lom a Lítožnici. Za návštěvu stojí i zřícenina tvrze Dubeč a lítožnické tvrziště.

Zadní trakt Šalounovy vily
Zadní trakt Šalounovy vily

V jihovýchodní části města najdeme Hájek u Uhříněvsi. Jedná se o malou katastrální část, která je dnes pokryta hlavně vilovou výstavbou. Ke spojení s hlavním městem došlo v roce 1974.

Vody Hostivařské přehrady napájí Botič a Hajský potok
Vody Hostivařské přehrady napájí Botič a Hajský potok

O Hostivaři se píše poprvé v roce 1068 v Kosmově kronice. Jméno vzniklo podle přezdívky muže, který cizincům vařil. Roku 1132 byla část Hostivaře věnována špitálu Sázavského kláštera. Roku 1577 ves koupil i s osadou Práče Vilém z Rožmberka. V roce 1702 byla v Hostivaři postavena první dřevěná škola; o 138 let později ji nahradila škola kamenná.

14. prosince 1871 byla zprovozněna dráha císaře Františka Josefa z Vídně přes České Budějovice do Prahy. V Hostivaři byla vybudována jednoduchá zastávka. Nádraží, stavebně totožné jako v Uhříněvsi, vyrostlo až v roce 1905.

V roce 1912 bylo na pražské radnici rozhodnuto, že v severní části Hostivaře vyroste nový městský hřbitov o velikosti současných Olšanských hřbitovů; z projektu ale nakonec sešlo. Pro Hostivař byl důležitý rok 1922, kdy byla oblast připojena k Velké Praze. 3. ledna 1954 je přivedena tramvajová linka městské hromadné dopravy.

V současnosti prochází Hostivař velmi uspokojivým vývojem. Kulturní hodnota byla povýšena tím, že všechny univerzální svítilny ze 60. let byly nahrazeny historizujícími sloupy. Nedaleko nádraží se v průmyslovém areálu nacházejí kulisy, kde můžeme vstoupit do světa nekonečného seriálu televize Nova Ulice. Svůj život s Hostivaří dočasně či trvale spojily takové osobnosti jako astronom Jiří Grygar, literární kritik František Xaver Šalda, herečka Jiřina Bohdalová nebo agrární politik Antonín Švehla, kterému zde patřil velký statek. Dnes je nejstarší část Hostivaře vesnickou památkovou zónou; o odpočinek obyvatel se stará přehrada Hostivař založená na březích Botiče a také Přírodní památka Meandry Botiče, kterou prochází nejen naučná, ale i turistická stezka.

Kostel Stětí svatého Jana Křtitele v Hostivaři
Kostel Stětí svatého Jana Křtitele v Hostivaři

Za první zmínkou o vsi Kolovraty se musíme vydat do roku 1205. Z té doby pochází listina českého krále Přemysla Otakara II. I když se později zjistilo, že se jedná o historické falsum, její obsah dokazuje, že už mezi roky 1109-1140 věnoval Mladota darem klášteru v Davlích čtyři poplužní dvory v Kolovratech.

Vesnice ležela na královské cestě, která spojovala Prahu se Sázavou a Kutnou Horou. Kolovraty byly první vsí za hlubokým hraničním lesem, který odděloval území Přemyslovců a Slavníkovců. Z područí davelských mnichů se dostaly Kolovraty až za vlády Jana Lucemburského a přešly do majetku johanitské komendy v Uhříněvsi. Tam se ale dlouho neohřály, protože husité je uchopili už roku 1420. V Kolovratech byla tvrz. Za husitských bojů došlo k jejímu poboření a definitivně vzala za své po útocích švédského vojska v třicetileté válce.

I Kolovraty se dočkaly pokroku v roce 1871 zavedením dráhy císaře Františka Josefa, jenže na osobní zastávku musela obec čekat až do roku 1920. Připojení k Praze se uskutečnilo v roce 1974.

Lokalita mokřadu Trianglu byla odkoupena v rámci projektu Místo pro přírodu
Lokalita mokřadu Trianglu byla odkoupena v rámci projektu Místo pro přírodu

Královice je vesnicky vyhlížející část Prahy, která byla připojena v roce 1974. Žije zde 300 obyvatel a srdce původní obce je vesnickou památkovou zónou. Za zmínku stojí zdejší kostel svaté Markéty, kde se podle legendy narodila dcera Václava II. Markéta Přemyslovna. Dominantou zůstává Královická tvrz.

Cesty v Sadech zahradnické mládeže nabízejí zajímavá místa pro procházky
Cesty v Sadech zahradnické mládeže nabízejí zajímavá místa pro procházky

Ve stejném roce byly k Praze připojeny i Křeslice. Ty dnes mají téměř tisíc stálých obyvatel. Zdejší zástavba je složena z původních rodinných domů. Katastr Křeslic spadá z velké části do Přírodního parku Botič-Milíčov.

Husův sbor na Vršovickém náměstí je jednou z prvních českých staveb z přepjatého betonu
Husův sbor na Vršovickém náměstí je jednou z prvních českých staveb z přepjatého betonu

I Lipany se staly součástí hlavního města v roce 1974, ale samotná vesnice byla založena už před rokem 1325. Dnes tu žije necelých 300 obyvatel. Zajímavostí zůstává, že právě zde dva sedláci v roce 1948 ukryli pomník Antonína Švehly, který stál v Říčanech. Na traktoru jej v noci převezli přes zamrzlý Mlýnský rybník a ukryli ve studni statku v Lipanech čp. 3. Švehlova socha tu přečkala více než 40 let a po sametové revoluci se vrátila zpět na původní místo v Říčanech.

Záběhlický jez
Záběhlický jez

Malešice splynuly s Prahou v roce 1922, první zmínka pochází už z roku 1309. Historie se tu projevovala poněkud hrubě a lokalita měnila majitele velmi často. Nejprve ji zkonfiskovali husité, ale když Malešice do základů vyhořely, nikdo o ně nejevil zájem. Později byly prodány spojeným městům pražským, následně Novému Městu, aby je v polovině 16. století zabavil císař Ferdinand I. K opětovnému prodeji Novému Městu došlo za vlády Rudolfa II. Obec nakonec jako zemědělskou usedlost pro studenty a výzkum koupila roku 1727 pražská univerzita. Najdeme tu i čtvrtou nejvyšší budovu desátého pražského městského obvodu. Tou je bytový dům ByTyA1, který s dvaceti podlažími dosahuje 70 metrů. Každopádně nelze přehlédnout vůbec nejvyšší stavbu desátého obvodu. Tou je roku 1996 dostavěný komín místní spalovny. Je vysoký 179 metrů.

Krajina v Přírodním parku Botič - Milíčov
Krajina v Přírodním parku Botič - Milíčov

Jméno části Nedvězí u Říčan pochází od medvěda, proto se také dostal do znaku. Ten místní byl ale asi zemědělsky zdatný, protože drží ve svých předních končetinách cep. Jako jedna z mála obcí v okolí uniklo Nedvězí za třicetileté války drancování a vypálení ze strany švédských vojáků. Připojení k Praze se uskutečnilo v roce 1974.

Meandry Pitkovického potoka
Meandry Pitkovického potoka

Petrovice jsou městkou částí Prahy, která vznikla s největší pravděpodobností krátce před vládou Karla IV. či v rané době jeho vlády. Tehdy se osídlovaly všechny volné plochy v blízkosti Prahy. Proto nepřekvapí, že zdejší kostel svatého Jakuba nese ještě pozdně románské stopy. Lokalita byla připojena k Praze v roce 1968. Katastrální část Petrovic je jedna z nejmenších – má rozlohu 1,79 kilometru čtverečních; žije tu však přes šest tisíc obyvatel.

Socha svatého Václava se na kostele ve Vršovicích objevila až 80 let po jejím slavnostním otevřením