6. května 1757 se v dnešním desátém pražském obvodu uskutečnila největší bitva na území Prahy – bitva u Štěrbohol; po téměř sedmihodinové bitvě mezi rakouskými a pruskými vojsky zůstalo 31 tisíc mrtvých
Katastrální území Záběhlic patřilo v první republice k místům, kde žila silná dělnická chudá komunita; právě tato lokalita se stala dějištěm legendárního šansonu Věry Nerušilové Kočka ze Záběhlic; dnes tu už pověstné malé křivé domky najdeme jen stěží – nahradila je nová výstavba
Městský obvod Praha 10 tvoří městské části Praha 10, Praha 15, Praha 22, Praha-Benice, Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Dubeč a Praha-Kolovraty, Praha-Královice, Praha-Křeslice, Praha-Nedvězí, Praha-Petrovice a Praha-Štěrboholy. Z hlediska katastrálních území, která nás budou zajímat, patří do desátého pražského městského obvodu území Vršovice, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Hájek u Uhříněvsi, Horní Měcholupy, Hostivař, Kolovraty, Královice, Křeslice, Lipany, Malešice, Nedvězí u Říčan, Petrovice, Pitkovice, Strašnice, Štěrboholy, Uhříněves, Záběhlice a abychom byli politicky korektní, tak i malá část Vinohrad.
Významovým středem městského obvodu jsou Vršovice. Jejich historie sahá do dob, kdy se na nedalekém Vyšehradě usadila první knížata. Samotný název je poprvé zapsán v roce 1088 ve Vyšehradské kapitule. Následně Vršovice patřily významnému obchodníkovi Štukovi, který oblast kolem Botiče odprodal řádu německých rytířů.
Lokalita dvakrát okusila válečné příkoří, a to roku 1420, kdy ji zpustošila vojska zúčastněná v bitvě u Vyšehradu. O 28 let později zaútočil na Vyšehrad Jiří z Poděbrad a ani to se neobešlo bez újmy pro vzkvétající Vršovice. Již Karel IV. nechal osázet část výměry vinicemi, později se přidaly sady a v 19. století se Vršovice staly centrem českého hedvábnictví s velkými sady morušových stromů.
Jako plodiny se střídaly i vládnoucí rody – přišli Grantovští, následovali Trčkové z Lípy, ti ale o Vršovice přišli v době pobělohorské konfiskace; pak přišel čas Šternberků, Paarů, Wimmerů a naposled Buquoyů.
Vršovice nikdy nepatřily mezi průmyslová střediska metropole, přesto jim pomohla železniční trať, která byla vystavena v roce 1871; zastávka se ale objevila až o jedenáct let později, a to ještě nesla název Praha – Nusle. Na přejmenování stanice na Praha – Vršovice si místní počkali až do doby protektorátu. Přesto tu vznikly dvě významné továrny, které na dlouho ovlivňovaly zdejší život. První z nich byla rafinérie na cukr a sirob a druhou je slavná Waldesova Koh-i-noorka, která patří mezi světové legendy ve výrobě patentek a knoflíků.
Roku 1885 jsou Vršovice městysem a v roce 1902 přichází povýšení na město. V roce 1922 však Vršovice spolkne Velká Praha. Počátkem 30. let 20. století vyroste kostel svatého Václava, jedna z nejúžasnějších funkcionalistických církevních staveb – svoji výškou 56 metrů dominuje celé čtvrti.
V 50. letech dochází k masivnímu rozvoji bytové výstavby, a to hlavně v linii Eden – Kubánské náměstí. Tehdy dosahují Vršovice maximálního počtu obyvatel – 60 tisíc. Na sídliště Vlasta se stěhují českoslovenští vojáci, kteří museli se svými rodinami opustit Milovice, kde se po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 usadila sovětská posádka.
Vršovice se mohou pyšnit tím, že tu mají útočiště dva prvoligové fotbalové celky – jedná se o Slavii Prahu a Bohemians 1905.
Benice jsou velmi malou částí hlavního města. K připojení došlo v roce 1974. Žije zde pouhých 500 obyvatel a najdeme tu nejmenší pražský hřbitov. Místo tu našel i rekreační a sportovní komplex Park Holiday, který získal v roce 2008 ocenění Stavba roku.
Obyvatelé Měcholup se nemají čím chlubit, protože název jejich bydliště je odvozen od loupení měchů. Běžné tu tedy bylo, že se tu kradla cestovní zavazadla. První zmínka o Dolních Měcholupech pochází z roku 1293, historici se však domnívají, že osada je ještě mnohem starší. Známky osídlení se objevují už v době kamenné, kdy zde místo našli lidé kultury se šňůrovou keramikou.
V době písemných začátků byly Měcholupy místem, kam zasahovalo mílové právo pražského hradebního města. V této vzdálenosti nemohly být provozovány živnosti, které by ohrožovaly život a chod metropole. Z tohoto důvodu se v Měcholupech rozvíjelo hlavně zemědělství a vymítání lesů pro budoucí zemědělský, ale i stavební rozvoj.
Roku 1608 vstoupí Měcholupy do dějin; právě tady postavil svůj tábor arcivévoda Matyáš Habsburský. Ten se svým bratrem Rudolfem II. bojoval o vládu nad rakouskou říší. Poslové obou stran vedli jednání na dubečské tvrzi. Úspěch vyjednávání byl potvrzen podepsáním tzv. Libeňského míru. Podle něj zdánlivě vyhrál Rudolf II., kterému sice připadla císařská koruna, ale přišel o uherskou korunu. Tou byl Matyáš Habsburský korunován přímo v měcholupském vojenském stanu.
Ještě dvakrát v historii zpustošily armády oblast Měcholup. Poprvé roku 1639, kdy během třicetileté války zjizvili krajinu Švédové. Šlo o jednu z běžných vojenských akcí třicetileté války. Roku 1757 se však udál válečný konflikt mnohem většího významu. Bitva u Štěrbohol byla součástí války o rakouské dědictví a výrazně poznamenala vzhled Měcholup a okolí. Rok 1867 byl důležitý z hlediska dalšího členění území – Měcholupy se rozdělily na Horní a Dolní, zároveň vznikla další obec – Petrovice.
Roku 1873 byla dostavěna železniční trať mezi Prahou a Českými Budějovicemi, zastávka se tu však objevila až v roce 1926. Roku 1880 zažily Měcholupy slavnostní průvod, který vítal korunního prince Rudolfa. V období první republiky si místo oblíbil architekt Jaroslav Fragner, který tu navrhl řadu budov. K připojení k hlavnímu městu došlo v roce 1968.
Horní Měcholupy si i přes svůj vznik v roce 1867 oddělením od Dolních Měcholup udržely nadále zemědělský charakter. V době první republiky zde vyrostla jen továrna na výrobu celoluidových výrobků. Součástí hlavního města se Horní Měcholupy staly v roce 1968.
Katastrální území Dubeč (založené 1088) je původně uváděno v mužském rodě, dnes se uvádí i v ženském rodě. Pokud zůstaneme ještě chvíli u mateřštiny, tak zjistíme, že zdejší oblast byla silně porostlá lesy a obyvatelstvo se v otázce obživy specializovalo na kácení zdejších lesních porostů, převážně dubů. Dřevařskou osadu Jana Dubečského z Dubče povýšil roku 1502 král Vladislav II. Jagelonský na městečko. To už ale byla část Dubče nazvaná Dubeček (Malý Dubeč) dávno pustá, protože v roce 1470 ji zcela vyplnilo uherské vojsko. K obnově této části dochází až v 18. století. Součástí historie metropole je Dubeč od roku 1974. Dnes tu můžeme nalézt zajímavé přírodní památky – Rohožník – lom a Lítožnici. Za návštěvu stojí i zřícenina tvrze Dubeč a lítožnické tvrziště.
V jihovýchodní části města najdeme Hájek u Uhříněvsi. Jedná se o malou katastrální část, která je dnes pokryta hlavně vilovou výstavbou. Ke spojení s hlavním městem došlo v roce 1974.
O Hostivaři se píše poprvé v roce 1068 v Kosmově kronice. Jméno vzniklo podle přezdívky muže, který cizincům vařil. Roku 1132 byla část Hostivaře věnována špitálu Sázavského kláštera. Roku 1577 ves koupil i s osadou Práče Vilém z Rožmberka. V roce 1702 byla v Hostivaři postavena první dřevěná škola; o 138 let později ji nahradila škola kamenná.
14. prosince 1871 byla zprovozněna dráha císaře Františka Josefa z Vídně přes České Budějovice do Prahy. V Hostivaři byla vybudována jednoduchá zastávka. Nádraží, stavebně totožné jako v Uhříněvsi, vyrostlo až v roce 1905.
V roce 1912 bylo na pražské radnici rozhodnuto, že v severní části Hostivaře vyroste nový městský hřbitov o velikosti současných Olšanských hřbitovů; z projektu ale nakonec sešlo. Pro Hostivař byl důležitý rok 1922, kdy byla oblast připojena k Velké Praze. 3. ledna 1954 je přivedena tramvajová linka městské hromadné dopravy.
V současnosti prochází Hostivař velmi uspokojivým vývojem. Kulturní hodnota byla povýšena tím, že všechny univerzální svítilny ze 60. let byly nahrazeny historizujícími sloupy. Nedaleko nádraží se v průmyslovém areálu nacházejí kulisy, kde můžeme vstoupit do světa nekonečného seriálu televize Nova Ulice. Svůj život s Hostivaří dočasně či trvale spojily takové osobnosti jako astronom Jiří Grygar, literární kritik František Xaver Šalda, herečka Jiřina Bohdalová nebo agrární politik Antonín Švehla, kterému zde patřil velký statek. Dnes je nejstarší část Hostivaře vesnickou památkovou zónou; o odpočinek obyvatel se stará přehrada Hostivař založená na březích Botiče a také Přírodní památka Meandry Botiče, kterou prochází nejen naučná, ale i turistická stezka.
Za první zmínkou o vsi Kolovraty se musíme vydat do roku 1205. Z té doby pochází listina českého krále Přemysla Otakara II. I když se později zjistilo, že se jedná o historické falsum, její obsah dokazuje, že už mezi roky 1109-1140 věnoval Mladota darem klášteru v Davlích čtyři poplužní dvory v Kolovratech.
Vesnice ležela na královské cestě, která spojovala Prahu se Sázavou a Kutnou Horou. Kolovraty byly první vsí za hlubokým hraničním lesem, který odděloval území Přemyslovců a Slavníkovců. Z područí davelských mnichů se dostaly Kolovraty až za vlády Jana Lucemburského a přešly do majetku johanitské komendy v Uhříněvsi. Tam se ale dlouho neohřály, protože husité je uchopili už roku 1420. V Kolovratech byla tvrz. Za husitských bojů došlo k jejímu poboření a definitivně vzala za své po útocích švédského vojska v třicetileté válce.
I Kolovraty se dočkaly pokroku v roce 1871 zavedením dráhy císaře Františka Josefa, jenže na osobní zastávku musela obec čekat až do roku 1920. Připojení k Praze se uskutečnilo v roce 1974.
Královice je vesnicky vyhlížející část Prahy, která byla připojena v roce 1974. Žije zde 300 obyvatel a srdce původní obce je vesnickou památkovou zónou. Za zmínku stojí zdejší kostel svaté Markéty, kde se podle legendy narodila dcera Václava II. Markéta Přemyslovna. Dominantou zůstává Královická tvrz.
Ve stejném roce byly k Praze připojeny i Křeslice. Ty dnes mají téměř tisíc stálých obyvatel. Zdejší zástavba je složena z původních rodinných domů. Katastr Křeslic spadá z velké části do Přírodního parku Botič-Milíčov.
I Lipany se staly součástí hlavního města v roce 1974, ale samotná vesnice byla založena už před rokem 1325. Dnes tu žije necelých 300 obyvatel. Zajímavostí zůstává, že právě zde dva sedláci v roce 1948 ukryli pomník Antonína Švehly, který stál v Říčanech. Na traktoru jej v noci převezli přes zamrzlý Mlýnský rybník a ukryli ve studni statku v Lipanech čp. 3. Švehlova socha tu přečkala více než 40 let a po sametové revoluci se vrátila zpět na původní místo v Říčanech.
Malešice splynuly s Prahou v roce 1922, první zmínka pochází už z roku 1309. Historie se tu projevovala poněkud hrubě a lokalita měnila majitele velmi často. Nejprve ji zkonfiskovali husité, ale když Malešice do základů vyhořely, nikdo o ně nejevil zájem. Později byly prodány spojeným městům pražským, následně Novému Městu, aby je v polovině 16. století zabavil císař Ferdinand I. K opětovnému prodeji Novému Městu došlo za vlády Rudolfa II. Obec nakonec jako zemědělskou usedlost pro studenty a výzkum koupila roku 1727 pražská univerzita. Najdeme tu i čtvrtou nejvyšší budovu desátého pražského městského obvodu. Tou je bytový dům ByTyA1, který s dvaceti podlažími dosahuje 70 metrů. Každopádně nelze přehlédnout vůbec nejvyšší stavbu desátého obvodu. Tou je roku 1996 dostavěný komín místní spalovny. Je vysoký 179 metrů.
Jméno části Nedvězí u Říčan pochází od medvěda, proto se také dostal do znaku. Ten místní byl ale asi zemědělsky zdatný, protože drží ve svých předních končetinách cep. Jako jedna z mála obcí v okolí uniklo Nedvězí za třicetileté války drancování a vypálení ze strany švédských vojáků. Připojení k Praze se uskutečnilo v roce 1974.
Petrovice jsou městkou částí Prahy, která vznikla s největší pravděpodobností krátce před vládou Karla IV. či v rané době jeho vlády. Tehdy se osídlovaly všechny volné plochy v blízkosti Prahy. Proto nepřekvapí, že zdejší kostel svatého Jakuba nese ještě pozdně románské stopy. Lokalita byla připojena k Praze v roce 1968. Katastrální část Petrovic je jedna z nejmenších – má rozlohu 1,79 kilometru čtverečních; žije tu však přes šest tisíc obyvatel.
V katastrální části Pitkovice stojí za zmínku Přírodní památka Pitkovická stráň, kde najdeme řadu vzácných stepních rostlinných i živočišných druhů. To je nejdůležitější a nejzajímavější část této části hlavního města, která byla připojena k metropoli v roce 1974.
O Strašnicích jsou první zmínky v letopisech z roku 1185. Když zapátráme po původu názvu, zjistíme, že jde o ves, která patřila muži s názvem Strašen, který zde zaháněl zlé duchy; jde tedy o pravý opak toho, že by se zde strašilo. Ve 14. století tu vyrostla řada vinic a tvrz, která později sloužila jako terč pro nově ulitá děla.
Téměř definitivně vymazala Strašnice z mapy rakousko-pruská bitva u Štěrbohol, která se uskutečnila 6. května 1757. K obnovení zástavby dochází až v roce 1781, kdy vlastně vznikají Strašnice znovu. S touto pražskou částí jsou spojeny specifické stavby, které vyčnívají i v pražských souvislostech. Jednou z nich je bezesporu zdejší krematorium, které je tím nejslavnějším a nejčastěji zobrazovaným.
V části Hagibor vyrostla v roce 2008 jedna z nejstřeženějších budov v hlavním městě – jde o budovu Rádia Svobodná Evropa. Strašnice čeká v souvislosti s rozšiřováním metra velká budoucnost. Za stanicí Strašnická se v budoucnu bude linka A větvit na dva úseky. První z nich povede přes stanice Nádraží Strašnice, Zahradní město, Na Groši, Nádraží Hostivař, Horní Měcholupy až do stanice Petrovice, kam bude rozšířena linka C. Druhá trasa povede ze současné konečné v Depu Hostivař přes stanici Štěrboholy do konečné v Dubči. Ve Strašnicích najdeme první a třetí nejvyšší budovu desátého pražského městského obvodu. Obě jsou jednadvacetipodlažní; 74 metrů dosahuje bytový dům v Limuzské ulici čp. 10; druhá je o metr nižší hotel Fortuna Rhea. Ve Strašnicích uvidíme i dvě budovy oceněné titulem Stavba roku. Poprvé se to povedlo s provozně administrativní budovou MUZO v ulici v Olšinách. Tato stavba získala ocenění v roce 2000, o osmnáct let později se to povedlo zimnímu stadionu Škoda Icerink.
Štěrboholy jsou poměrně malým katastrálním územím. Nejstarší zmínka o nich pochází z roku 1371. Svou slávu si vybrala lokalita 6. května 1757, kdy se tu uskutečnila jedna z největších bitev v okolí metropole – Bitva u Štěrbohol.
V roce 1968 byly Štěrboholy připojeny k Praze. Zajímavostí je skutečnost, že se tu nalézá největší křižovatka celé metropole. V jednom místě se tu setkává Jižní spojka, Štěrboholská radiála a tři výpadovky – Černokostelecká, Kutnohorská a Průmyslová.
První zmínky o Uhříněvsi pocházejí z roku 1227, kdy je za majitele prohlášen klášter svatého Jiří na Pražském hradě. V pobělohorských konfiskačních dobách kupuje panství Karel I. z Lichtenštejna. V 19. století narůstá vliv Uhříněvsi na bezprostřední okolí a z vesnice se stává průmyslové centrum. Částečně to způsobilo přivedení železniční tratě od Český Budějovic, výstavbou místních průmyslových závodů – cukrovaru, cihelny nebo parního mlýna. To všechno vyvrcholilo roku 1913, kdy byla rozvíjející se lokalita povýšena na město. Dnes tu najdeme největší suchozemské překladiště ve střední a východní Evropě. Zajímavou lokalitou zůstávají duby na hrázi Podleského rybníka. Největší z nich má v obvodu kmene míru 575 centimetrů, což z něj dělá pátý největší strom v metropoli. K Praze byla Uhříněves připojena v roce 1974.
Posledním katastrálním územím, které patří do městského obvodu Prahy 10 jsou Záběhlice. Nenajdeme je tu celé, jejich malá část Spořilov – patří do čtvrtého obvodu. Záběhlice byly známou zemědělskou osadou už v době románské, první zmínka o nich pochází z Vyšehradské kapituly z roku 1088. Část obce vlastnil i klášter svatého Jiří na Pražském hradě.
Záběhlice se z pohledu dějinného mohou opírat o bohatou minulost; stávaly tu například dvě tvrze. Jedna z nich patřila králi Václavu IV., který zde v letech 1407-08 pobýval. Tvrz padla v husitských válkách a její destrukci dokonalo v roce 1770 zřízení Hamerského rybníka, který zbytky tvrze skryl pod hladinou.
Zajímavou budovou v je místní zámek, kde dlouhá desetiletí podle legendy strašila bílá paní. Ta zmizela až v okamžiku, kdy byly v nedalekém kostele zavěšeny nové zvony. Ty vydávaly tak hlasitý zvuk, že to bylo pro bílou paní nesnesitelné, tak raději zmizela. Na počátku 20. století se čtvrť stala domovem chudých dělníků. Jejich křivé domky tvořily malebné místo v lokalitě Dolních a Horních Chaloupek. Právě sem je situovaná slavná píseň šansoniérky Věry Nerušilové Kočka ze Záběhlic.
„Von porád čekal, že něco přijde, von porád čekal, nepřišlo vůbec nic Von porád čekal, že něco přijde, von porád čekal, nepřišlo vůbec nic
Já jsem se zaběhla, já jsem se zaběhla, kočka ze Záběhlic Já jsem se zaběhla, já jsem se zaběhla, kočka ze Záběhlic
Von porád volal, měl divnej horkej hlas, von porád volal, neříkám nic Von porád volal, měl divnej horkej hlas, von porád volal, neříkám nic
Já jsem se zaběhla, jsem kočka Záběhlic, já jsem se zaběhla, a nic
Von porád psával na papír s linkama, já jsem se spřáhla s místníma klukaka Von porád psával na papír s linkama, já jsem se spřáhla s místníma klukama
Já jsem ho doběhla, pak jsem ho doběhla, kočka ze Záběhlic Já jsem ho doběhla, pak jsem ho doběhla, kočka ze Záběhlic
Von porád doufal, že přijdu k rozumu, von porád doufal, a já nic Von porád doufal, že přijdu k rozumu, von porád doufal, a já nic
Jsem kočka zaběhlá, jsem kočka Záběhlic, jsem kočka zaběhlá, a nic
Ric pic bum, a smutek dejte k ledu, ric pic bum, já nikam nepojedu Ric pic bum, a smutek dejte k ledu, ric pic bum, já nikam nepojedu
Ric pic bum, utopte to svoje nic, zpívejte dál se mnou kočku ze Záběhlic Ric pic bum, utopte to svoje nic, zpívejte dál se mnou kočku Záběhlic
Zpívejte dál se mnou kočku ze Záběhlic, zpívejte dál se mnou kočku Záběhlic, kočku Záběhlic“
Dnes už lokalita pozbyla svého kouzla, protože novodobé přestavby domů zcela setřely původní podobu. Prvorepubliková doba přinesla do Záběhlic velkochovatelství ovcí a velkoobchodník Leopold Faktor se stal největším dodavatelem skopového pro metropoli. Stejně pověstná byla i místní zahradnictví a zelinářství a proslulost získaly i zdejší jahodové plantáže.
Součástí metropole jsou Záběhlice od roku 1922. Dnes tu najdeme druhý nejvyšší dům v desátém městském pražském obvodě. Obytný dům Arnika v Jabloňové ulici je vysoký 73 metrů a najdeme v něm 20 podlaží.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Prahou 10 neprochází žádné dálniční těleso; v budoucnu zde povede Pražský okruh, tedy dálnice D0. Zasahuje sem v podobě Jižní spojky a Štěrboholské radiály Městský okruh. Přes Uhříněves přichází do metropole silnice I. třídy číslo 2. Vzdálenosti Prahy 10 z českých měst: Pardubice (112 km), Jihlava (121 km), České Budějovice (141 km), Plzeň (108 km), Karlovy Vary (149 km), Ústí nad Labem (93 km), Liberec (106 km), Hradec Králové (109 km).
Autobus: V této části nenajdeme žádné klíčové autobusové nádraží, které by spojovalo se vzdálenějšími cíli v České republice a v zahraničí. Spojení autobusovými linkami je s přilehlými obcemi a městy v rámci Pražské integrované dopravy.
Vlak: Hlavním nádražím Prahy 10 je nádraží Praha Vršovice. Z něho nás vlaky rozvezou do Benešova, Dobříše, Čerčan, Českých Velenic, Českých Budějovic, Vraného nad Vltavou, Ledče nad Sázavou, Mšena, Doks, Tábora, Strančic, Mníšku pod Brdy, Horních Počernic, Říčan a na pražské hlavní nádraží a do Holešovic.
Metro: Prahu 10 obsluhuje linka A pražského metra. V městském obvodu najdeme stanice metra Strašnická, Skalka a Depo Hostivař.
★★★ - Přírodní památka Pitkovická stráň, Praha 10:
Velmi cenná lokalita. Jde o jižní stráň se stepními rostlinami. K nejvzácnějším patří Koniklec luční český nebo Chrpa chlumní. Oblast vznikla v poslední době ledové a poměrně nízká vrstva úrodné půdy bránila jejímu zalesnění, a tak nám tato zajímavá lokalita zůstala v nezměněné podobě.
Poloha: 50.0244389N, 14.5732147E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Pitkovice (470 m)
Vlaková zastávka: Praha Uhříněves (2,7 km)
★★★ - Vyhlídka Křeslice, Praha 10:
Upravená vyhlídka ve staré části pražské části Křeslice. Odpočinkové místo nabízí krásný výhled na Jižní Město, ale i na okolní krajinu.
Poloha: 50.0236406N, 14.5628444E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Křeslice (210 m)
Vlaková zastávka: Praha Uhříněves (3,9 km)
★★★ - Přehrada Hostivař, Praha 10:
Největší vodní plocha v Praze byla postavena v letech 1961-63. Původně existovalo v lokalitě koupaliště s několika bazény, které však zaplavila voda a zůstaly skryty na dně přehrady. Vodní dílo napájí svými vodami Hájský potok a Botič. Na počátku 21. století došlo k velkému odbahnění přehrady a v místě přítoku Botiče na začátku přehrady byly uměle vytvořeny dva ostrovy, které jsou určeny pro hnízdění vodních ptáků. 2. srpna 1990 se Hostivařská přehrada stala dějištěm teroristického útoku, při kterém na břehu vybuchla trubková bomba. Pachatel nebyl nikdy dopaden.
Poloha: 50.0394850N, 14.5402931E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Newtonova (1,4 km)
Vlaková zastávka: Praha Horní Měcholoupy (2,4 km)
GALERIE: HOSTIVAŘSKÁ PŘEHRADA
★★★ - Přírodní památka Meandry Botiče, Praha 10:
Tato přírodní památka se formovala už v pleistocénu. Krajinu tvořila tekoucí voda. V období holocénu byla však zanesené koryto Botiče přehloubeno. Lokalita nabízí řadu zajímavých přírodních pohledů a je rekreační zónou pro Pražany.
Poloha: 50.0507731N, 14.5265728E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Hostivařské náměstí (200 m)
Vlaková zastávka: Praha Hostivař (1,2 km)
★★★ - Kostel Narození Panny Marie, Praha 10:
Zajímavé je místo, kde kostel stojí. Není v centru bývalé obce, ani na vyvýšeném místě. To je velkou záhadou. Stojí totiž na ostrohu mezi Botičem a Hamerským rybníkem. Původně se jednalo o románskou stavbu, která vyrostla na královských pozemcích ve 12. století. V poslední třetině 19. století došlo k zásahu kostelní věže bleskem, a tak následovala velká přestavba v pseudorománském stylu.
Poloha: 50.0528281N, 14.4874725E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: V Korytech (260 m)
Vlaková zastávka: Praha Kačerov (2,9 km)
★★ - Hamerský rybník, Praha 10:
Vznikl v roce 1770 jako zdroj vody pro zdejší měděné hamry. Napájen je vodami Botiče. Po celou dobu existence byl rybník zanášen bahnitými sedimenty a zarůstal rákosem. Proto dochází od poloviny 20. století k velkému odbahnění lokality.
Poloha: 50.0526442N, 14.4872483E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: V Korytech (320 m)
Vlaková zastávka: Praha Kačerov (2,9 km)
★★ - Kostel svatého Jakuba Staršího, Praha 10:
Původní kostelík zde stál už ve 13. století. V průběhu let procházel významnými stavebními úpravami. Poslední úprava ze začátku 20. století, kterou inicioval hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca vrátila kostelu původní podobu s gotickými a románskými prvky. V těsném sousedství kostela se nachází také Zámek Petrovice, který je ale ve značně bídném stavu, zvláště jeho hospodářské budovy.
Poloha: 50.0338386N, 14.5552292E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Morseo