PRAHA 3



Žižkaperk, jak stěžejní části třetího pražského městského obvodu říkají místní, je specifickým semknutým územím, které je považováno za vlastní republiku v republice; ze všeho čiší hrdost místních na to, že jsou Žižkováky a že tu mají údajně nejvíce hospod na jednoho obyvatele na světě


Na Žižkově vyrostla v roce 1955 první samoobsluha v Československé socialistické republice; dnes tu stojí nejvyšší pražská budova – Žižkovská televizní věž a také podle mnoha odborníků nejošklivější budova Prahy – bývalý hotel Don Giovanni


Městský obvod Praha 3 se skládá výhradně z městské části Praha. Jejím srdcem je Žižkov.

Kostel svatých Rocha, Šebestiána a Rozálie je nejstarším žižkovským kostelem
Kostel svatých Rocha, Šebestiána a Rozálie je nejstarším žižkovským kostelem

Toto území bylo v dávné minulosti velmi řídce osídlenou krajinou. Oblast musela tvrdě bojovat o své místo na slunci, ale i o svůj název. Zcela nezatíženou krajinu změnil až císař Karel IV., který roku 1358 přikázal, aby do vzdálenosti tří mil od Prahy byly na svazích zakládány vinice. Kdo tak nemohl učinit musel z příkazu císaře, tedy z viničního práva, přenechat svahy druhým, kteří na něm vinice založili. Jenže v průběhu času se vinice příliš neosvědčily – mnohokrát se staly cílem nájezdu vojsk, a tak byly velké vinice časem přeměněny na sady a pole.

Snad nejvýznamnějším srocením vojsk na území je slavná Bitva na Vítkově. S ní je neodmyslitelně spojena pražská část husitství. Celá událost se odehrála na místním kopci Vítkov, který byl pojmenován po pražském měšťanovi Vítkovi z Hory. Ten právě v těchto místech vlastnil prosperující vinici. A právě na ní došlo 14. července 1420 ke slavné bitvě, ve které husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova zvítězili nad vojsky křižáků.

Na památku slavné bitvy vznikl památník. Jeho součástí je bronzová jezdecká socha Jana Žižky s palcátem, která se řadí mezi deset největších jezdeckých soch světa. Komplex Národního památníku na Vítkově s hrobem neznámého vojína se tak stává jednou ze čtyř národních kulturních památek v katastru městského obvodu Praha 3. Na husitskou tradici zde odkazují také názvy ulic, které velmi často souvisí s představiteli husitského hnutí nebo názvy měst, která se k husitské revoluci přidala.

Televizní vysílač Žižkov je nejvyšší stavbou v Praze - dosahuje výšky 216 metrů
Televizní vysílač Žižkov je nejvyšší stavbou v Praze - dosahuje výšky 216 metrů

Podle sčítání lidu se zde v roce 1837 nacházelo 66 domů a žilo zde v roztroušených budovách celkem 169 obyvatel. Obec se tehdy jmenovala Viničné Hory. Tyto poměrně od sebe vzdálené usedlosti byly samostatnými hospodářskými jednotkami a dnes už je jen připomínají jména, která po nich zůstala – Pražačka, Parukářka, Ohrada nebo Hrabovka.

Území mění svůj název v roce 1849, kdy se Viničné Hory mění na Vinohrady a v roce 1867 císař František Josef I. umožní používat název Královské Vinohrady.

Musíme však poukázat na to, že v té době se zde téměř zastavil stavební ruch. Důvodem byla vojenská správa, která požadovala demolice budov v blízkosti pražských hradeb, a tak zde nebyl žádný prostor pro výstavbu. Všechno se změnilo v roce 1866 po prohrané prusko-rakouské válce. V té době byla Praha vyhlášena otevřeným městem.

Pražská obec ještě nějakou dobu vyčkávala a až v roce 1874 hradby hlavního města odkoupila a začala s jejich bouráním. Ale ani to nepřispělo k rychlejšímu splynutí oblastí se samotnou Prahou, protože velkou část území po zbouraných hradbách získala ve svůj prospěch nově se rodící železnice.

Starý židovský hřbitov vznikl v roce 1680 jako morové pohřebiště
Starý židovský hřbitov vznikl v roce 1680 jako morové pohřebiště

16. července 1875 dospěl Zemský výbor k rozhodnutí, že oblast Královských Vinohrad rozdělí na dvě části. A to i přes silný nesouhlas obecního zastupitelstva.

Vznikla část Královské Vinohrady II., která leží dnes v katastru vlastních Vinohrad a část Královské Vinohrady I., která byla na výměře dnešního Žižkova. Ale rozhodně ne pod názvem Žižkov. Tehdy bylo oficiálně vytvořeno jméno Rudolfov na počet rakouského korunního prince. Jenže název se vůbec neuchytil, místní ho vůbec nepoužívali, a tak byl oficiální název Žižkov poprvé povolen a umožněn až v srpnu roku 1877.

Prvním starostou Žižkova, který byl ale stále jenom obcí, se stává Karel Hartig. Právě jemu vděčíme za skutečnost, že zdejší ulice, náměstí a parky byly pojmenovány po slavných Češích.

Na Žižkově začíná čilý stavební ruch a domy zde rostou jako houby po dešti. Jenže krajina je tu velmi kopcovitá, a tak si zdejší ulice do dnešní doby zachovaly svůj strmý a nepoddajný ráz. Stavělo se z písku a kamení, což mělo často za následek sesun budov.

Kostel svatého Prokopa na pražském Žižkově
Kostel svatého Prokopa na pražském Žižkově

Už projekt starosty Karla Hartiga pracoval s tím, že Žižkov bude chudinskou částí města. Domov zde našly osoby, které si nemohly dovolit žít blíž Praze, ale také řada cizinců. To umožnilo vznik žižkovského multikulturalismu. A to také stojí za vznikem Žižkova jako uzavřené komunity, se kterou místní obyvatelé velmi soucítí.

Lidé ze Žižkova se často označovali za občany vlastní republiky, a to i se všemi negativy, které tato skutečnost přináší – ponuré místní knajpy, každodenní rvačky, lehké ženštiny a nekalost na každém rohu. Radikálně přibývá obyvatel; kolem roku 1880 jich tu žije už skoro 20 tisíc.

15. května 1881 povyšuje císař František Josef I. Žižkov na město. V té době Žižkov také provází pověst proletářské části města, což ale není úplně spravedlivé. Průmysl se zde totiž vůbec nerozvinul. Největším a skoro jediným závodem byla na Parukářce továrna na střelné zápalky – kapslovna francouzských podnikatelů Selliera a Bellota.

Hlavním ekonomickým hybatelem Žižkova té doby byly živnostenské provozovny, které byly často součástí skrytých traktů pavlačových domů, které jsou pro tuto část města tak typické.

Z parku Parukářka je výhled na třetí městskou pražskou část
Z parku Parukářka je výhled na třetí městskou pražskou část

Roku 1883 byla k usedlosti Bezovka přivedena linka pražské koňky. Na ní pak byla roku 1897 postavena první linka vinohradské elektrické tramvaje.

Další průmyslové objekty zde začínají vyrůstat krátce po vzniku Československa – jedná se o Papírografii na Vápence, závody přesné mechaniky Strejc a Nosek a dílny na Kněžských lukách.

Samostatné město Žižkov zaniká 1. ledna 1922, kdy je oficiálně připojeno k Velké Praze. V té době tu žije už na 70 tisíc lidí.

Po připojení k Praze dochází k období velkého růstu – vzniká tu první pražská výšková budova, kterou je Dům odborových svazů, vyroste zde časem první elektrárna a městská tržnice.

Místní nenazývají Žižkov Žižkovem, ale říkají mu Žižkaperk, což je zkomolenina německého Žižkaberg. V období protektorátu ale sami nacisté přejmenovávají tuto část města ze Žižkova na Veitsberg čili Vítkov.

Vila Tereza byla švýcarským i sovětským velvyslanectvím
Vila Tereza byla švýcarským i sovětským velvyslanectvím

Po válce v letech 1947 a 1948 je překvapivě mezi obyvateli Žižkova hodně obyvatel, kteří spadají do platby takzvané milionářské daně.

V té době se rodí fenomén tzv. Žižkovských žen. To bylo uskupení místních politicky organizovaných obyvatelek, které nemohly chybět na žádné prokomunistické manifestaci či oslavě 1. máje. Žižkovské ženy tak byly viditelné od počátku 50. let až do pádu socialismu v roce 1989.

1. července 1955 je celé Československo v šoku. V Husitské ulici na Žižkově je slavnostně otevřena první československá samoobsluha. Stane se tak 43 let poté, co byl podobný obchod otevřen v Kalifornii jako první na světě.

V roce 1977 je ohlášena velká asanace značné části Žižkova. V té době dosahuje počet obyvatel Žižkova vrcholu – zastavuje se až téměř na hranici sta tisíce obyvatel. Podle slov socialistických plánovačů zde mají vyrůst panelové domy, které budou akceptovat kopcovitý terén. Postupná asanace se měla dotknout Žižkova v pásu od Domu odborových svazů až po park Parukářka. Naštěstí k tomuto velkému projektu nedošlo v celém rozsahu.

K částečnému zbourání původních domů došlo v 70. letech v oblasti Olšanského náměstí, odkud byli vystěhováni obyvatelé na sídliště Jižní Město. K dalšímu zbourání domů došlo mezi ulicemi Koněvova a Jeseniova. Opuštěné budovy tehdy posloužily k natáčení mnoha filmů například Jen ho nechte, ať se bojí s Luďkem Sobotou a Helenou Vondráčkovou v hlavní roli, ale také k mnoha hasičským cvičením.

Budova Meziměstské a mezinárodní telefonní ústředny na pražském Žižkově
Budova Meziměstské a mezinárodní telefonní ústředny na pražském Žižkově

Po sametové revoluci začne růst na Žižkově nejvyšší budova metropole – Žižkovský vysílač. Později je stavba podle australského cestovatelského serveru označena druhou nejošklivější budovou světa. Místní architekti a odborníci zase označují jednu žižkovskou stavbu za nejošklivější budovu Prahy. Tím myslí bývalý hotel Don Giovanni, který vyrostl v těsné blízkosti stanice metra Želivského.

Městský obvod Prahy 3 byl vždy spojen se životem místních bohémů a spisovatelů. K těm musíme počítat Jaroslava Haška, Frantu Sauera, Stanislava Kostku Neumanna, ale také Jaroslava Seiferta, Vladimíra Neffa nebo malířku Toyen. Žižkov miloval i Vlasta Burian. Velmi populární kulturní líhní bylo žižkovské divadlo T. G. Masaryka, kde začínalo Osvobozené divadlo; dnes tu sídlí divadlo Járy Cimrmana. Věhlasnými kulturními centry v současnosti jsou také divadlo Ponec či Divadlo Akropolis. Oblast Žižkova i dnes slouží jako častá kulisa pro vznik řady filmů.

Dnes se údajně tvrdí, že na Žižkově je největší počet hospod na počet obyvatel na celém světě.

Ve třetím pražském městském obvodě najdeme čtyři národní kulturní památky. Kromě výše jmenovaného Národního památníku na Vítkově se jedná ještě o kostel Nejsvětějšího srdce Páně od slovinského architekta Josipa Plečnika, ale také čestné pohřebiště na Olšanských hřbitovech. Poslední národní kulturní památkou, která do seznamu přibyla, je hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech.

Pohled z náměstí Jiřího z Poděbrad na žižkovský televizní vysílač, jehož vršek se skrývá v mlze
Pohled z náměstí Jiřího z Poděbrad na žižkovský televizní vysílač, jehož vršek se skrývá v mlze

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Prahou 3 neprochází žádná dálnice. Hlavními průjezdními ulicemi města jsou Husitská – Koněvova; Jičínská, Vinohradská, Jana Želivského a Olšanská. Vzdálenosti Prahy 3 z českých měst: Pardubice (115 km), Jihlava (129 km), České Budějovice (149 km), Plzeň (103 km), Karlovy Vary (130 km), Ústí nad Labem (88 km), Liberec (106 km), Hradec Králové (114 km).

Autobus: Klíčové autobusové nádraží pro tuto část Prahy se nachází až za hranicí katastru městského obvodu Prahy 3. Jedná se o nádraží Praha – Florenc.

Vlak: Třetím pražským obvodem neprochází ani žádná železniční trať. Kromě kolejí pod kopcem Vítkov, kde jsou koleje ukryty v tunelu nazvaném Nové spojení.

Metro: Prahu 3 obsluhuje linka A pražského metra. V městském obvodu najdeme stanice metra Jiřího z Poděbrad, Flora a Želivského.

Na první pohled v národní kulturní památce Kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražském Žižkově zaujme úžasný kazetový strop
Na první pohled v národní kulturní památce Kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na pražském Žižkově zaujme úžasný kazetový strop

★★★★★ - Národní kulturní památka Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, Praha 3:

Fenomenální stavba slovinského architekta Josipa Plečnika. Stavba v modernistickém slohu vznikala v letech 1928-1932. Neobvyklá stavba z režných cihel a železobetonovým skeletem připomíná Noemovu archu. Stavba je také protkána královskou symbolikou, například fasáda s vystupujícími kameny symbolizuje královský hermelín a báně na vrcholu věže královské jablko. Věž kostela je vysoká 42 metrů a zdobí ji největší věžní hodiny v Česku, které mají průměr 7,5 metrů. V interiéru kostela je kazetový strop. Dominantou vnitřního vybavení je zlacená socha Ježíše Krista z lipového dřeva, která je vysoká 315 centimetrů. Na bocích čelní vnitřní stěny stojí sochy šesti patronů české země – svatý Jan Nepomucký, svatá Anežka, svatý Vojtěch, svatý Václav, svatá Ludmila a svatý Prokop. Poslední položkou, která se v interiéru objevila byl nový oválný oltář. Ten vytvořila v roce 2018 dvojice architektů Josef Pleskot a Norbert Schmidt. Uvnitř oltáře vytvořeného z bílého carrarského mramoru je relikvie svaté Markéty Marie Alacoque. V roce 2014 iniciovalo Slovinsko, společně s radnicí Prahy 3 a ministerstvem kultury České republiky zápis památky do nominace na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. K tomu zatím nedošlo.

Poloha: 50.0780356N, 14.4507233E

Parkoviště: v místě

Tramvajová zastávka: Jiřího z Poděbrad (110 m)

Vlaková zastávka: Praha hlavní nádraží (2,1 km)

GALERIE: PLEČNIKŮV KOSTEL


Stavba televizního vysílače na Žižkově vznikala podle návrhu Václava Aulického sedm dlouhých let
Stavba televizního vysílače na Žižkově vznikala podle návrhu Václava Aulického sedm dlouhých let

★★★★★ - Televizní vysílač Žižkov, Praha 3:

Nejvyšší stavba v Praze. Budova dosahuje výšky 216 metrů a jelikož se stavba nachází v nadmořské výšce 258 metrů nad mořem, tak špička věže představuje nejvyšší stabilní bod v metropoli – kótu 474 metrů nad mořem. Stavba vznikala v letech 1985-1992 podle návrhu Václava Aulického. Stavba se skládá ze tří válcových tubusů. Ty dva vedlejší mají průměr 4,8 metrů a jsou vysoké 134 metrů. V jednom z těchto tubusů se nachází nouzové schodiště, ve druhém služební výtah. Hlavní tubus má průměr 6,4 metrů, najdeme v něm dva rychlovýtahy. Každý z tubusů je tvořen dvěma soustřednými ocelovými rourami. Vnitřní je vždy o 30 centimetrů menší a tento prostor je vylitý betonem. Na tubusech najdeme tři kabiny s trojramenným půdorysem – ve výšce 66 metrů je restaurace, ve výšce 93 metrů vyhlídková kabina a nejvýše je nepřístupná kabina s vysílací technikou. Stavba se potýkala s velkými problémy. Jedním z nich byly protesty místních obyvatel, kteří se obávali elektromagnetického záření. Druhá značně kontroverzní vazba se týkala zdejšího starého olšanského židovského hřbitova, který musel být z velké části zničen. Proto na celou stavbu dohlíželo Židovská obec. Nalezené ostatky ze zničených hrobů byly následně pohřbívány na Novém židovském hřbitově na Olšanech. Ovšem stavitel nedodržoval domluvu, a tak byla zničena řada cenných hrobů a náhrobků. V květnu 2000 se na budově objevila desítka soch dětí od výtvarníka Davida Černého. Tato batolata lezou po věži nahoru a dolů. Protože šlo o dočasnou expozici, která se shledala s nadšením veřejnosti, jsou od roku 2001 batolata na věži umístěna natrvalo. V průběhu doby si stavba vysloužila různé posměšné názvy například Bilakova jehla, Jakešův prst nebo Bajkonur či Raketa. Podle australského cestovatelského serveru se jedná o druhou nejošklivější stavbu světa.

Poloha: 50.0810406N, 14.4511250E

Parkoviště: v místě

Tramvajová zastávka: Olšanské náměstí (0,6 km)

Vlaková zastávka: Praha hlavní nádraží (2,2 km)

Ojedinělý pohled z místa odkud můžeme na televizním vysílači spatřit všech deset miminek Davida Černého
Ojedinělý pohled z místa odkud můžeme na televizním vysílači spatřit všech deset miminek Davida Černého