PRAHA 5 - I. ČÁST


Šest ze sedmi nejcennějších přírodních lokalit v metropoli se nachází na Praze 5; na „vině“ je Český kras, který svými krásami prosákl až za hranice katastru hlavního města

Jenže v pátém pražském městském obvodu je i další velká a důstojná konkurence Prokopského a Dalejského údolí a geologického kladívka pana Barranda – tím je lesk a omamná vůně filmového plátna, třpyt nejkrásnějších filmových hvězd, jejich hořkosladké osudy, zkrátka to, čemu dal milovník trilobitů a zkamenělin nechtěně své jméno – filmový Barrandov


Městský obvod Praha 5 se skládá z městských částí Praha 5, Praha 13, Praha 16 a Praha-Lipence, Praha-Lochkov, Praha-Řeporyje, Praha-Slivenec, Praha-Velká Chuchle, Praha-Zbraslav a Praha-Zličín. Z hlediska katastrálních území, která nás budou zajímat, patří do pátého pražského městského obvodu území Smíchov, Hlubočepy, Radlice, Košíře, Motol, Jinonice, Slivenec, Sobín, Holyně, Stodůlky, Třebonice, Řeporyje, Zadní Kopanina, Radotín, Velká Chuchle, Malá Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lahovice a Lipence.

Ze Zahrady Kinských je jeden z nejkrásnějších výhledů na Prahu
Ze Zahrady Kinských je jeden z nejkrásnějších výhledů na Prahu

Srdcem městského obvodu Praha 5 je Smíchov. Lingvisté se dodnes neshodli na tom, jak Smíchov získal jméno. Podle některých jde o legendu, kdy se Horymír na druhém břehu Vltavy smál směrem k Vyšehradu, že přežil skok se Šemíkem do Vltavy. Podle jiné legendy byl zde v roce 814 oběšen odbojný Ronovic. Zlí duchové měli z toho takovou radost, že se smáli a od té doby se tu prý říká Smíchov.

Osídlení je doloženo od 13. století. Jan Lucemburský zde založil už dnes neexistující kartuziánský klášter s kostelem Panny Marie. Později vzhledem k vhodnému naklonění strání směrem na jih zde vznikala řada vinic a chmelnic. Velký rozvoj zažívá Smíchov v době panování Karla IV. Od té doby je vliv královských pražských měst na vývoj této lokality zřejmý, ale k připojení dojde až mnohem později.

Naprosto fatálně je poškozen Smíchov při třicetileté válce. Zůstane tu nepoškozen stát pouze jediný dům. Blízkost pražského hradu láká do lokality šlechtické rody, a tak se tu usazují Schwarzenberkové nebo Martinicové. Pod jejich vlivem vznikají letohrádky a viniční usedlosti. Od poloviny 18. století startuje velký průmyslový rozvoj Smíchova, první výrazná manufaktura tu vyroste v roce 1816 jako Porgesova kartounka. V roce 1838 je Smíchov povýšen na předměstí a v roce 1852 tu vzniká slavná Ringhofferka, která se stala největším strojním podnikem celého Rakouska-Uherska. Dalším slavným datem je rok 1869, kdy tu vzniká Akcionářský smíchovský pivovar, dnešní Staropramen. Smíchovu se v té době říká Pražský Manchester, a to kvůli velkému množství komínů, které se tu tyčí k nebi. Smíchov má pověst dělnické čtvrti, v roce 1903 je povýšen na město a v roce 1922 se stává součástí Velké Prahy. V roce 1968 je všechno připraveno k výstavbě monumentálního pomníku Tomáše Garigua Masaryka, po vpádu vojsk Varšavské smlouvy však z projektu možná navždy sešlo.

Na území Smíchova je řada důležitých dopravních staveb. Prochází tu linka B pražského metra se stanicemi Anděl a Smíchovské nádraží. Je tu druhé nejdůležitější vlakové nádraží hlavního města – Smíchovské, ale i dvojice výrazných autobusových nádraží – Smíchovské a Na Knížecí. Na městském obchvatu je tu trojice výrazných tunelových staveb – Strahovský a Zlíchovský tunel a tunel Mrázovka. Do katastrální výměry Smíchova patří i tři ostrovy – Císařská louka, Petržílkovský ostrov, na kterém najdeme Malostranskou vodárnu a Dětský ostrov. Smíchov spojuje s ostatními částmi Prahy trojice mostů – Jiráskův, Palackého a Železniční. I přes husté osídlení Smíchova se tu nachází řada malebných malých parků, které jsou určeny hlavně k odpočinku.

Ukázka současné veřejné architektury na Praze 5
Ukázka současné veřejné architektury na Praze 5

Hlubočepy jsou městskou částí, která vyniká vilovou a nízkou zástavbou. Jedná se o velmi složité a členité území, a to vyplývá i ze samotného názvu. Voda se tu totiž čepovala z velké hloubky. V lokalitě se dá najít řada přírodních rezervací a památek, z nichž nejcennější jsou Prokopské údolí a Barrandovské skály.

V roce 1872 je do Hlubočep přivedena Buštěhradská dráha, jsou na ní postaveny dva viadukty, kterým se říká Pražský Simmering. Součástí katastrálního území Hlubočep je i Barrandov. Místo, které proslulo úžasnými paleontologickými objevy, které tu uskutečnil Joachim Barrande.

Ovšem Barrandov to je hlavně film a vybudování jedněch z největších a nejznámějších filmových ateliérů v Evropě. Výstavba začala po roce 1924, kdy se filmový magnát Václav Havel nechal inspirovat při své cestě do Berkleyovy univerzity. Hlavním architektem se stal Max Urban. Václav Havel si pak vymínil změnu názvu. Původní Habrová, jak se lokalita jmenovala, nepřišla magnátovi příliš reprezentativní. O výjimečnosti celé oblasti hovoří skutečnost, že zdejší vilová čtvrť, Barrandovské terasy a filmové ateliéry byly vyhlášeny Městskou památkovou zónou.

Holyně si i přes připojení k hlavnímu městu zachovala svůj vesnický ráz. Jedná se o příjemnou lokalitu k bydlení, ale se zhoršenou kvalitou ovzduší. Obec totiž není plynofikovaná.

Výletní loď pluje podél Janáčkova nábřeží u břehy Prahy 5 mezi Jiráskovým a Palackého mostem
Výletní loď pluje podél Janáčkova nábřeží u břehy Prahy 5 mezi Jiráskovým a Palackého mostem

Jinonice jsou převážně vilovou čtvrtí, která byla k Praze připojena v roce 1922. Sídlila zde proslulá továrna Waltrovka. Tu si nechal na začátku 20. století postavit podnikatel Josef Walter. Zaměřoval se na opravy vah a výrobu velocipedů a tříkolek. V roce 1912 se fabrika zaměřuje na automobily a později na letecké motory, což mu získalo světovou pověst. Po únorovém převratu byla továrna znárodněna a jmenovala se Letov.

Jinonice jsou jednou z nejstarších osídlených oblastí v Praze. Archeologové datovali nalezené pozůstatky obydlení až do poslední doby ledové. Na konci II. světové války zažily Jinonice velký masakr, kdy tu byla rudoarmějci zmasakrována skupina Vlasovců. Jejich těla jsou dodnes zakopána na poli blízko ulice Souběžná IV. O otevření improvizovaných masových hrobů se dodnes vedou velmi složitá jednání mezi státy Ukrajiny, Ruska a České republiky.

Oblast je jedním z nejznámějších nalezišť zkamenělin na světě, zvláště mezi ně patří lokality Kováčovic mez a Kančí lom. Najdeme tu vyhaslou sopku, která se nazývá Hemrovy skály. V Jinonicích na skále nad Prokopským údolím stával od roku 1712 Kostel svatého Prokopa. Zkázu kostelu přinesla těžba vápenců ve zdejším lomu. V roce 1887 byla nejprve zničena Svatoprokopská jeskyně a o tři roky později i poustevna. Kostel se tak ocitl na samé hraně lomové stěny, sesuvy a zlomy půdy však postupně narušovaly jeho statiku. Během II. světové války byly v kostele uloženy zbraně jinonické odbojové skupiny. Po válce se kostel stal součástí vojenského střeženého objektu. V roce 1966 byl silně narušený svatostánek zbourán. V roce 2003 se replika dřevěného kříže vrátila na zbytek Prokopské skály.

Ve vrchních partiích Radotínského údolí jsou ideální podmínky pro chov ovcí a koz
Ve vrchních partiích Radotínského údolí jsou ideální podmínky pro chov ovcí a koz

Košíře měly vždy dělnický charakter a sloužily jako ubytovací zóna pro smíchovské dělníky. V roce 1895 se staly Košíře městem a o rok později sem byla zavedena jedna z prvních tramvajových městských linek. V roce 1922 se Košíře staly součástí Velké Prahy.

Od 50. do 70. let zde vznikají bunkry určené pro politické a stranické špičky pro případ jaderného konfliktu. Vchody do nich jsou kryty fiktivními nápisy Výzkumného ústavu chemických zařízení.

Košíře jsou oblíbené ve světě filmu – vznikl tu první filmový ateliér. Stalo se tak na místě dnešního parku Pod Kavalírkou. Založil ho Karel Lamač a byla to velká konkurence Barrandova, jenže v roce 1929 zničil všechno oheň. Ve vile Turbová žil a pracoval Jiří Trnka a zahrada vily sloužila jako inspirace pro slavné Trnkovo dílo Zahrada. Svoji kariéru tady začínal Jiří Sovák, který prožil dětství ve Schmitzerově hostinci. Na Cibulkách se natáčel v roce 1999 jeden z nejúspěšnějších českých filmů – Pelíšky.

Výhled na klidovou vilovou část Košíř
Výhled na klidovou vilovou část Košíř

Lahovice leží v těsné blízkosti soutoku řek Vltavy a Berounky, proto je oblast pravidelně zaplavována ať vzedmutou vodou z Berounky či Vltavy. Slované lokalitu osídlili už kolem roku 850; první podložené zmínky o Lahovicích pocházejí z roku 999, kdy se staly majetkem kláštera v Davli.

Zdejší obyvatelé se věnovali hlavně rybaření a košíkářství. Zvláště to se stalo světově proslulým a košíky z Lahovic se vyvážely do celého světa. V době největšího rozkvětu řemesla se jezdili zdejší košíkáři učit přímo do italských Benátek.

7. května 1945 vyrostla na starém lahovickém mostu přes Berounku barikáda, která měla zabránit příjezdu jednotek SS do Prahy. Barikádu bránili místní občané a příslušníci Vlasovovy armády a bulharské armády. Místní se snažili vyhodit most do povětří, ale výbuch nekvalitní výbušniny most jen nepatrně poškodil. Nakonec jednotky SS barikádu prorazily. Nastal masakr, při kterém zemřelo 44 místních občanů, drtivá většina z nich byla rozježděna německými tanky a v boji padlo i 16 Vlasovců a Bulharů.

V Lahovicích najdeme také jako součást Pražského okruhu nejdelší silniční most u nás. Jedná se o téměř 2300 metrů dlouhý Radotínský most, který byl otevřen v roce 2010. Nutno ale podotknout, že se jedná o mosty dva, i když to tak nevypadá. Každý z nich má jiné stavební řešení, jiného dodavatele, jiný způsob výstavby a jsou i vedeny pod různými stavebními čísly. Pod Radotínským (i) mostem (y) je na pilotech zavěšená Lahovická cyklolávka, která je nejdražším pražským úsekem cyklotras.

Ve zbraslavském zámeckém parku je i kopie Myslbekovy sochy svatého Václava
Ve zbraslavském zámeckém parku je i kopie Myslbekovy sochy svatého Václava

Lipence byly připojeny k hlavnímu městu v roce 1974. Historie místa je však mnohem starší. Poprvé jsou Lipence zmiňovány v roce 1115, kdy patřily kladrubskému benediktínskému klášteru. Později byla oblast pod správou zbraslavského kláštera. Samotná obec vzniká až v polovině 19. století.

I Lochkov se připojil k Praze až v roce 1974. Přesně polovinou lokality prochází Lochkovský tunel, který je jednou z nejnáročnějších staveb Pražského okruhu. Místo je přitažlivé hlavně pro milovníky geologie a zkamenělin.

Vodárenská věž Děvín se rozhlíží na celou náhorní plošinu
Vodárenská věž Děvín se rozhlíží na celou náhorní plošinu

Chuchle je poprvé v české historii doložena v roce 1132 ve vyšehradských kronikách. Později se psalo v knihách o tom Chuchli, o té Chuchli, o tom Chuchleti. Tedy ve všech třech mluvnických rodech. Název se podle odborníků odvozoval od mnišské kukly; mohl však vzniknout i z vlastního jména Chuchel nebo z přeneseného významu od slova chomáč.

Už v polovině 13. století se objevují v historických pramenech dvě Chuchle – Malá a Velká. I když od sebe leží jen pár stovek metrů, osudy obcí a jejich obyvatel jsou velmi rozdílné. Malá Chuchle se stává v roce 1268 majetkem království. Naproti tomu Velká Chuchle na začátku 14. století přechází do majetku zbraslavského kláštera. Po husitských válkách už Velká Chuchle klášteru ve Zbraslavi nepatří, a tak si ji musejí mniši znovu v roce 1455 odkoupit. Patří jim až do roku 1785, kdy je klášter zrušen. Následně Velká Chuchle patří do okresu Nusle. Malá Chuchle zamíří do katastru hlavního města Prahy už v roce 1922, Velká Chuchle až o 46 let později.

Když se řekne Velká Chuchle, ostatní dodají dostihy. Úplně ty první se běžely 28. září 1906. V době první republiky navštěvoval dostihy rád i prezident Masaryk, který založil tradici dostihu O Cenu prezidenta republiky. 22. května 1921 se tu běželo první Československé derby.

Významným se dostihové závodiště stalo 13. května 1911, kdy tu přistál Jan Kašpar při prvním dálkovém letu z Pardubic. Zdejší chuchelské závodiště slavné události připomíná včetně významných návštěv na zajímavě koncipované ohradní zdi. Je na něm i hořký osud trenéra jediné vítězky Velké Pardubické Laty Brandisové Karla Šmejdy, který byl zastřelen 7. května 1945 německým ostřelovačem, když vyváděl koně z hořících chuchelských stájí.

Oblast Velké Chuchle včetně místního závodiště utrpěly obrovskou ránu v letech 2002 a 2011, kdy došlo k zaplavení celého území a voda dosahovala až dva metry nad úroveň silnice. Naopak Malou Chuchli využívali obyvatelé hlavního města k návštěvám zdejšího léčebného a lázeňského areálu, který dnes už zanikl a připomíná ho jen kamenná kaple s pramenem. Odborníci na jazyk nedokáží jednoznačně objasnit původ názvu – Chuchle. S největší pravděpodobností se ale jedná o odkaz na kopec, který připomíná chuchel.

Zemřelí na Malostranském hřbitově už zpravidla nemají žádné pozůstalé, jen opuštěné náhrobky tu zůstávají stát
Zemřelí na Malostranském hřbitově už zpravidla nemají žádné pozůstalé, jen opuštěné náhrobky tu zůstávají stát

Osada Motol vznikla ve středověku a dlouho byla nenápadnou vsí západně od Prahy. Silně se jí dotkla bitva na Bílé Hoře, když jedno z bočních bojišť leželo přímo v katastru Motola. K připojení k Praze došlo v roce 1922.

Motol je jedno z mála katastrálních území, na kterém nevyrostlo v průběhu historie žádné větší sídliště. Za to tu vyrostly dvě budovy, které se staly automatickým synonymem Motola. V první řadě se jedná o největší českou nemocnici, která disponuje 2 200 lůžky. Zároveň jde o jednu z největších nemocnic v Evropě.

Druhou slavnou motolskou stavbou je zdejší krematorium. To vyrostlo v letech 1951-54 podle návrhu Josefa Karla Říhy. Na zdejším společném hrobě byl ukládán popel obětí politických vražd z 50. let 20. století.

Radlice byly až do roku 1922 malou nevýznamnou obcí. Všechno se změnilo s připojením k Velké Praze. Jenže z původních Radlic vlastně nezbylo nic, protože stará zástavba byla vybourána a na jejím místě vyrostl plavecký areál, autobusové nádraží a dnes se tu nacházejí obrovské administrativní budovy.

Vývěr studánky Pod Jezírkem v Zahradě Kinských
Vývěr studánky Pod Jezírkem v Zahradě Kinských

První zmínka o Radotínu pochází z roku 1156 ze zápisků českého krále Vladislava II. Nejdůležitější památkou obce je kostel svatých Petra a Pavla, který vznikl už ve 13. století. Později došlo však k několika významným přestavbám. V roce 1967 se stává Radotín dokonce městem, ale vydrží jím být jen sedm let, protože potom ho pohltí do svého katastru Hlavní město Praha.

Území Řeporyjí si dodnes zachovalo ráz vesnické a zemědělské lokality. Osídlení je novodobé, první domy vznikaly až v polovině 19. století. Velký vzestup a rozvoj přišel se zprovozněním železnice pražsko-duchcovské trati na přelomu 19. a 20. století. V počátku vzniku obce se objevuje název Řepora, dnes známé Řeporyje se objevují na mapách mnohem později. K Praze byly Řeporyje připojeny až v roce 1974.

V údolí Motolského potoka
V údolí Motolského potoka

Ves Slivenec věnoval král Václav I. v roce 1253 řádu křížovníků s červenou hvězdou. Ti na oplátku museli pečovat a starat se o opravy Juditina mostu. Největší budovou, která je ve Slivenci spojena s tímto řádem je Křížovnický dvůr. V této lokalitě byl také v 60. letech natáčen film Utrpení mladého Boháčka. Dnes není Křížovnický dvůr v dobrém stavu, jeho oprava jde velmi pomalu a stále nejsou vyjasněny vlastnické nároky. Velkou historii má i slivenecký kostel Všech svatých. Gotická stavba pochází ze 13. stol