Koho by napadlo, že v koutě Čech tak suchozemském jako je Praha 8, bude na vodu spuštěn první český parník; jmenoval se Bohemia a došlo k tomu v roce 1841
Praha 8 však překypuje dalšími rekordy - v Karlíně najdeme nejkrásnější kancelářskou budovu světa a první československé panelové sídliště a v Bohnicích třeba největší panelový dům České republiky, první českou dynamitku, kterou otvíral sám Alfred Nobel nebo nejděsivější místo Prahy - ústavní hřbitov
Městský obvod Praha 8 se skládá z městské části Praha 8, kterou tvoří katastrální území Bohnic, Čimic, Karlína, Kobylis, Střížkova, pak většina Libně, velmi nepatrná část Nového Města a Žižkova a také část Troji. Kromě městské části Prahy 8 jsou součástí osmého pražského obvodu také městské části Ďáblice, Březiněves a Dolní Chabry. My si v osmém městském obvodu společně projdeme katastrální území Bohnic, Březiněvsi, Čimic, Dolních Chaber, Ďáblic, Karlína, Kobylis, Libně a Střížkova.
Srdcem osmého pražského obvodu zůstává Karlín. Ten v posledních desetiletích nesl pověst dělnické čtvrti, ale než se tak stalo, uteklo hodně historické vody v řece Vltavě. A právě Vltava byla důvodem, proč došlo k lidskému osídlení Karlína oproti jiným městským částem hodně pozdě.
Zdejší oblast byla totiž pravidelně zaplavována říční vodou, a tak se tu dlouho neobjevovala vůbec žádná sídla. Ke zlomu došlo na konci 12. století s výstavbou kostela svatého Petra na Poříčí. Jenže už v roce 1348 byla oblast východně od kostela násilně odříznuta od Prahy výstavbou hradeb Nového Města. Přesto se lokalita Špitálských polí, jaký byl původní název, poměrně úspěšně rozrůstala, a to včetně nově vzniklého kostela Obrácení svatého Pavla.
Jenže třicetiletá válka přivedla k hradbám Prahy nebezpečí v podobě švédského vojska, které vedl generál Banner. Psal se rok 1639 a v platnost bylo nařízení, že v případě nebezpečí se všechny stavby do vzdálenosti 200 metrů od hradeb musí okamžitě poslat k zemi. A tak šlo k zemi celé Špitálsko včetně kostela Obrácení svatého Petra. O to smutnější byl fakt, že k obléhání nakonec nedošlo a švédské vojsko po jedné noci, kdy se tu zdrželo, pobalilo saky paky a odtáhlo jinam. Paradoxně tak vlastní lidé způsobili větší škodu, než nepřátelské vojsko.
Na Špitální pole se štěstí usmálo až v roce 1731, kdy začala růst klíčová budova pro budoucnost celé městské části. Tou stavbou je Invalidovna. Její plány byly smělé - domov zde mělo najít téměř 5000 starých a nebo invalidních vojenských vysloužilců. Mecenášem celé stavby byl hrabě Petr Strozzi. Jenže šlechtic míní a osud mění. Najednou se totiž hraběcí pokladnice ocitla na mizině, a tak byla Invalidovna postavena jen z jedné devítiny. Přesto se jedná o výjimečný a nádherný a architektonicky velmi cenný projekt. Dnes je Invalidovna jednou ze tří národních kulturních památek na území městského obvodu Prahy 8. Nicméně i takto okleštěná výstavba Invalidovny na sebe nabalila založení dvou blízkých klíčových hospodářských usedlostí - Palmovky a Putovky. Tím začal stavební rozvoj.
Špitálská pole té doby byla známá i vlastními papírnami, kterých využíval Johann Nepomuk Ferdinand Schönfeld. Tento knihtiskař založil Schönfeldské císařské královské pražské noviny a na pozici šéfredaktora najal Václava Matěje Krameria.
Roku 1816 získala oblast Špitálska statut příměstí a uvažovalo se o urbanistickém plánu, jenže i nadále platil u hradeb stavební reverz, a tak mezi Špitálskými poli a hradbami Nového Města byl 200 metrů široký pruh země porostlé plevelem a býlím.
Ve stejném roce došlo také k přejmenování celé oblasti. Příměstská osada dostala jméno Karolinenthal, a to na počest manželky císaře Františka I. Karolíny Augusty. Karolinenthal však bylo dost nepříjemné na vyslovování a postupným zkomolováním v průběhu 19. století vzniklo jméno Karlín.
Lidé se i nadále v oblasti živili hlavně zemědělstvím a zahradnictvím, a když si uvědomili, že v jiných způsobech obživy jim brání Vltava a že její sílu nepřemůžou, pokusili se jí alespoň využít. Vznikl tak Karlínský přístav, který byl vybudován ve slepých ramenech řeky Vltavy, kterých bylo tehdy mnohem víc než dnes. Karlínský přístav však vstoupil do českých dějin tím, že v roce 1841 byl právě tady spuštěn na vodu první český parník Bohemia.
To už ale pomalu zvoní hrana i Novoměstským hradbám. Úřady pomalu uvolňují striktní rozhodnutí a je možné v pásu zatíženém stavební stopkou postavit železniční Negrelliho viadukt. Tím se Karlínu otevírá nová možnost rozvoje. Kromě napojení na lodní dopravu je Karlín nově napojen i na železniční dopravu, byť zde zatím není žádná z železničních stanic.
Karlín se ale čím dál tím víc připojuje k Praze, a to i na bázi, které se dnes říká souhrnně inženýrské sítě. V roce 1847 je tu vybudována plynárna, která zásobuje více než 200 pouličních lamp v centru Prahy svítiplynem. Nesmíme si však tuto plynárnu plést s pověstnou Koulí na Palmovce, ta vznikla až mnohem později.
Představitelé obce stále silněji cítí příležitost budoucího mohutného rozvoje, a tak rozhodnou v roce 1850 o vypsání veřejné sbírky na velkolepou kostelní budovu. O čtyři roky později už jsou peníze pěkně pohromadě a začíná se s výstavbou. Trvá celých devět let než architekt Vojtěch Ignác Ullmann dovede projekt k cíli. Kostel svatých Cyrila a Metoděje je v roce 1863 slavnostně otevřen. Může se chlubit jedněmi z nejvyšších pražských kostelních věží - dosahují výšky 74 metrů. Nezapomíná se však ani na obyvatele jiných vyznání, a tak souběžně se stavbou chrámu vzniká v Karlíně i židovská synagoga.
V 70. letech 19. století jdou konečně k zemi hradby Nového Města a rázem se objevují jedny z nejlevnějších stavebních parcel. Oblast Rohanského ostrova je rázem zaplavena výstavbou malých průmyslových podniků a fabrik a oblast pod Vítkovem se stává zemí zaslíbenou pro výstavbu obytných domů.
V roce 1896 František Křižík prosadí na magistrátu výměnu plynových lamp za elektrické, ale vazby Karlína na Prahu se tím nezpřetrhají. Naopak, pouto zesílí, když je ve stejném roce Františkem Křižíkem otevřena tramvajová dráha mezi Karlínem a Libní.
Všechny rozvojové projekty přispívají k tomu, že v roce 1903 dojde k povýšení Karlína na město. Jenže tím nastává velmi pikantní a neobvyklá situace. Praha už dávno nejsou jen čtyři historická města - Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany. V roce 1850 se k nim přidal Josefov a v roce 1883 Vyšehrad. Roku 1884 přibyly pod pražská křídla i Bubny a Holešovice. Dva roky před povýšením Karlína na město je připojena k Praze i Libeň. Karlín je tak zcela obkroužen ze tří stran Prahou, a přesto je stále samostatným městem a dokonce i okresem. Jen přes vrch Vítkov má Karlín hranici s Žižkovem, který je však také paradoxně samostatným městem i okresem. Karlín se ale odmítá připojit ku Praze, a to z důvodu vyšší činžovní daně. Celistvost Prahy se tak musí řešit mostním provizoriem, které vzniká v místě dnešního Libeňského mostu. Tudy mohou občané Prahy jít z pražské části Holešovic do pražské části Libně, aniž by museli vstupovat do cizího města a okresu.
To se všechno změní k 1. lednu 1922, kdy je Karlín napojen do katastru Velké Prahy. Pro obyvatele se tím mnoho nemění. Jediná meziválečná velká změna je rozhodnutí magistrátu o zasypání Karlínského přístavu. Z mapy tak zmizí jeden velký pražský ostrov - Rohanský, který se stává součástí pražské pevniny. Dnes jeho název připomíná jen Rohanské nábřeží.
V 60. letech sílí v československé společnosti, politice a sportu myšlenka, že by Praha mohla hostit v roce 1980 olympijské hry. Proto vyrůstá na Invalidovně první zkušební panelové sídliště v metropoli, které má velmi dobrou občanskou vybavenost. Toto sídliště je vybudováno se záměrem, že bude sloužit jako olympijská vesnička. Z tohoto důvodu vyrůstá v blízkosti vesničky hotel s příznačným jménem Olympik. To ovšem ještě nikdo netuší, že soudruzi v Moskvě Praze tento nápad zatrhnou, protože první olympijské hry ve východním bloku se přeci musí konat v Moskvě.
V roce 2002 se Karlín stane nejpostiženější pražskou čtvrtí od tisícileté povodně. K zemi jde řada podmáčených domů, jsou zde i oběti na životech. Nicméně právě tato velká voda působí na Karlín jako vlastní popel na Fénixe. Vzniká zcela nová čtvrť. Přeživší domy projdou oživujícím procesem. Po dostavbě ochranných hrází v roce 2006 začíná ohromný stavební rozvoj, který vyvrcholí řadou architektonicky špičkových administrativních budov. Budova Main Point získává dokonce titul nejlepší kancelářská budova světa.
Ve stejné době se stává také Karlín pionýrem mezi českými městy v otázce cyklistické dopravy. Je tu vytvořena síť jednosměrných komunikací, po kterých však vedou obousměrné cyklistické stezky. Původně působil systém velké zmatky v dopravě, ale nakonec byla změna přijata pozitivně, a to včetně zavedení 30tikilometrové rychlostní zóny v celém Karlíně. Ostatní města se začala po této stránce od Karlína učit.
Karlín může být pyšný na dvě budovy s oceněním Stavba roku. První z nich je komerčně administrativní centrum v Thámově ulici, oceněné v roce 1998 a o tři roky později si cenu odneslo i Corso Karlín.
První písemná zmínka o Bohnicích pochází z roku 1158 a činí tak z této části města nejstarší městskou část osmého pražského obvodu. Největšího rozvoje se Bohnice dočkají na konci 16. století, kdy patří k majetku nejvyššího purkrabství. V roce 1870 zde vyrostla vůbec první česká továrna na dynamit. Odstartování jejího výrobního procesu se zúčastnil samotný Alfréd Nobel a zbytky továrny dodnes najdeme na konci ulice V Zámcích na břehu řeky Vltavy. Fabrika vydržela až do počátku 20. století, kdy se poměrně nebezpečná výroba výbušnin přesunula z části do Pardubic a z části do bezpečnějších alpských údolí rakouské monarchie.
Až do roku 1900 jsme se mohli setkat s dvojitým názvem. V části písemných materiálů se uváděly Bohnice a v části Bojmice.
Nejproslulejší zdejší stavbou se stala psychiatrická léčebna, která je největším ústavem svého druhu v zemi. Dobudována byla po pěti letech výstavby v roce 1911. Součástí ústavu je i velmi ponuré místo, kterým je ústavní hřbitov.
V 70. letech 20. století vznikala intenzivní bytová výstavba v Bohnicích. Souhrn zdejších sídlišť se nazývá Severní město a vznikal v česko-polské spolupráci. Proto je také řada zdejších ulic pojmenována po polských městech. V té době bylo nově postavené sídliště často používáno jako filmové kulisy. Mluvíme o filmech Vrať se do hrobu, Čekání na déšť, Smích se mi lepí na paty a nebo záběry ze seriálu Arabela.
Najdeme zde i největší panelový dům České republiky. Jedná se o obrovskou budovu v Zelenohorské ulici. Dvanáctiposchoďový dům má osmnáct vchodů a je dlouhý 300 metrů; počet obyvatel se počítá na tisíce. Jednadvacetipodlažní bytový dům SOL na bohnickém sídlišti je se svoji výškou 82 metrů nejvyšší budovou osmého pražského městského obvodu.
Tato část Prahy poskytuje i možnost procházky zatím nepostiženými částmi metropolitní přírody. Otevřou se před vámi krásné výhledy na řeku Vltavu a určitě stojí za to nasměrovat své kroky do přírodních památek Zámky a Bohnické údolí nebo do přírodní rezervace Podhoří. Bohnice byly k Praze připojeny v roce 1922.
Poměrně dlouhou historii má i Březiněves. Její dějiny se začínají psát ve 12. století. Žije si svůj poklidný život, a to i po připojení k Praze v roce 1974. Dnes lze Březiněves chápat hlavně jako satelitní rozvojové území metropole.
V roce 1960 byly spojeny s Prahou Čimice. A i když jsou první písemné zmínky až ze 14. století, tak se archeologové v době výstavby zdejšího sídliště velmi činili a nalezli tu jeden z nejstarších českých hrobů. Byl objeven v roce 1975 a ležela v něm žena z pozdní doby kamenné. U pohřbené kostry byly nalezeny tři nádoby, pazourek, lastury a korálky z kostí. Žena měla v době pohřbu na hrudi dva mohutné náhrdelníky vytvořené z téměř 1500 korálů z lastur velevruba a perlorodky říční a také dva menší náhrdelníky z provrtaných psích zubů.
Na území Čimic najdeme Přírodní památku Čimické údolí, která drží ochranou ruku nad zdejší teplomilnou florou jižních svahů.
Pradávní lidé žili i v Dolních Chabrech. Dokazují to kosti mamutů, srstnatých nosorožců a jiných zvířat, které zde byly nalezeny.
Jednou z nejcennějších staveb na území městského obvodu číslo 8 je zdejší kostel Stětí svatého Jana Křtitele, který patří k nejstarším církevním stavbám v metropoli a jehož historie sahá hluboko do románské doby.
V 19. století došlo v Dolních Chabrech k pokusům o těžbu zlata, ale bezúspěšně. Dnes jsou místní pyšní na dva menhiry, které se nacházejí na jejich katastrálním území. Ten větší nese název Zkamenělý slouha a popsal ho v roce 1914 spisovatel Eduard Štorch.
Stejně jako Dolní Chabry, tak i Ďáblice byly připojeny k Praze v roce 1968. Nutno na začátek poznamenat, že v této části Prahy nikdy neběhali žádní ďáblové, ale jde o zkomoleninu původního názvu Davlice.
Ještě před připojením do katastru metropole zde byl postaven vůbec první panelový dům na území Československa. Projekt na jeho výstavbu se objevil už v roce 1948 a vystavěn byl na počátku 50. let. Ve třípatrovém domě vzniklo třináct bytových jednotek 3+1, každá o rozměrech 100 metrů čtverečních. První statický posudek nebyl příznivý, a tak se otevření domu zbytečně protahovalo. Nakonec se první obyvatele nastěhovali v roce 1955 a mezi nimi byl i architekt stavby Miloslav Wimmer. Dům stojí dodnes v ulici U Prefy 25.
Mezi tři národní kulturní památky osmého pražského obvodu patří Ďáblický hřbitov. Jedná se o čestné pohřebiště popravených a umučených politických vězňů a příslušníků druhého a třetího odboje.
Kobylisy promluvily dvakrát nechvalně do české historie. 27. května 1942 došlo v takzvané Kobyliské zatáčce, i když patří o pár metrů do katastru Libně, k atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Tento útok na nacistického pohlavára, který uskutečnili výsadkáři operace Anthropoid, odstartoval černé období českých dějin zvané heydrichiáda.
A právě odsud nedaleko v Kobyliské střelnici docházelo k hromadným popravám českých občanů v průběhu druhé světové války. Dnes je Kobyliská střelnice po právu zařazena mezi národní kulturní památky jako Památník protifašistického odboje.
V Kobylisích sídlí i Ústav fotoniky a elektroniky Akademie věd, kde byl v roce 1963 spuštěn první maser v Československu. Nejde o překlep, ale skutečně o název přístroje, který je na technicky nižším stupni než známější laser. Nedlouho po jeho spuštění došlo k první laserové operaci v tehdejším Československu. Tento oční zákrok byl proveden právě v budově Ústavu fotoniky a elektroniky v pražských Kobylisích.
Libeň je bezesporu po Karlínu druhou nejvýznamnější částí Prahy 8. I tady se objevily první lidské stopy už ve starší době kamenné; první písemnou zprávu však přinesl až rok 1363.
Základ obce tvořily dvě tvrze. Jedna se nacházela právě v osmém pražském obvodu a časem se změnila na renesanční a později na barokní Libeňský zámeček. V této budově se v roce 1608 sešel císař Rudolf II. se svým bratrem Matyášem Habsburským a podepsali zde Libeňský mír. Ten dal znovu dohromady dva rozhádané bratry a vymezil mapu jejich vlivu. Rudolf II. vládl v Čechách, Slezsku a Lužici, zatímco bratr dostal na starost Rakousy, Moravu a Uhry.
Po bitvě na Bílé Hoře spadly veškeré pozemky do konfiskátu a většina libeňských latifundií připadla Albrechtovi z Valdštejna.
Libeň nestačila ani vyrůst do krásy a znovu se tu bojovalo. Tedy spíše vypalovalo a rabovalo. Tato situace nastala po pruském vpádu do Čech v roce 1757. Na opravy Libeňského zámečku se nedostávalo peněz, a tak putovala žádost o finanční dar přímo do Vídně. Aby rakouská metropole prosbu vyslyšela, slíbili libeňští, že opravený zámeček pak bude sloužit jako zázemí císařské rodiny při návštěvách Prahy. Návnada byla polknuta a v Libni mohla na zámečku vzniknout barokně-rokoková přestavba.
Marie Terezie ale na slib nezapomněla a poměrně rychle po dokončení rekonstrukce v roce 1770 zavítala do Prahy a ubytovala se právě tady.
Další významnou událostí byl pak korunovační průvod Leopolda II., který se nechal korunovat i za českého krále. K události došlo v září 1791. Korunovační průvod vycházel právě z Libeňského zámečku.
Ani tím však nebyl vyčerpán seznam návštěv korunovaných a významných osobností v Libni. Na počátku 19. století ohrožoval celou Evropu strašák v podobě francouzského císaře Napoleona, který chtěl dobýt celý starý kontinent. Rakouská monarchie měla velké obavy, a tak se konaly významné císařské vojenské manévry, které měly prověřit připravenost armády bránit hranice. Přítomen byl samotný císař František I. a ubytován byl znovu samozřejmě na libeňském zámečku. Dokonce tu prožil i silvestrovskou noc, kdy se letopočet překotil z roku 1803 do roku 1804.
Během samotných napoleonských válek využil možnost ubytovat se na zámečku i maršál Karel I. Filip Schwarzenberg.
V Libni nějaký čas bydlel i padlý francouzský král Karel X. Ten po takzvané červencové malé francouzské revoluci v roce 1830 musel opustit Francie. Dva roky prožil v Anglii a pak se na pozvání císaře Františka I. přesunul do Čech, kde pobýval téměř čtyři roky. Žil nejen na libeňském zámečku, ale i na Pražském hradě, v Buštěhradě, na Sychrově a dokonce i v Teplicích. Kdyby se držel české kotliny, mohl žít déle. V roce 1836 se však rozhodl, že služebnictvo sbalí jeho kufry a odjede i s královskou rodinou do rakouské Gorice. Na místo dojeli, nicméně krátce po příjezdu onemocněl padlý král cholerou a brzy zemřel.
Libeň platila všeobecně za jedno z nejkrásnějších pražských předměstí. Malebně působily zdejší kopečky a údolíčka s obdělávanými poli a zahradami. To vše se ale začalo nenávratně měnit v první polovině 19. století, kdy se z Libně postupně stávalo průmyslové centrum. Nejprve tu vyrostla kartounka, na kterou navázala v roce 1838 první akciová strojírna na Rustonce.
S výstavbou železniční trati spojující Prahu s Vídní se začaly dít s Libní doslova divy. V druhé polovině 19. století se tato část proměnila během několika let k nepoznání. Vyrostla tu první československá továrna na stroje, slévárna bratří Prášilů, bratři Perutzové založili tkalcovnu a přádelnu. V blízkosti Grabovy vily vyrostla továrna na voskovaná plátna a následně slavná Weiderova továrna na klobouky.
Kvetl i potravinářský průmysl. Kromě monstrózního lihovaru tu zakořenil i zámecký pivovar a pivovar anglických majitelů The Bohemians Breweries.
Konec 19. století přináší výstavbu plynárny a v blízkosti zámečku je zbudován Libeňský přístav s překladištěm.
Od roku 1885 se svítí na ulicích Libně petrolejem, o deset let později plynem. Hned následující rok začnou jezdit mezi Karlínem a Palmovkou Křižíkovy tramvaje, které se v roce 1897 dostanou až do lokalitu U Kříže.
Z hlediska budoucnosti českého stavebního vývoje je však největší událostí jeden zářijový den roku 1896. Tehdy je slavnostně odhalen nenápadný betonový silniční most přes řeku Rokytku. Výjimečný je však tím, že se jedná o první celobetonový silniční most v českých zemích. Jeho stavitelem je Antonín Los a právě tento malý mostek lze chápat jako prapradědečka všech monstrózních betonových staveb jako jako jsou Nuselský, Barrandovský či Lochkovský most.
Roku 1898 se radní Libně dočkají povýšení na město, ale neužívají si ho příliš dlouho, protože už v roce 1901 je Libeň připojena k Praze.
Jenže v té době ještě Karlín brzdí zadníma nohama a kvůli vyšší činžovní dani se nechce připojit k hlavnímu městu. Obyvatelé Libně, kteří už jsou Pražáci, tak musí do jiné části Prahy chodit přes samostatné město i okres Karlín. Proto se v roce 1902 začne s výstavbou provizorního dřevěného mostu, který spojuje Holešovice s Libní. Toto mostní provizorium není ale nové, jedná se jen o přesunutí mostního provizoria, které krátce před tím sloužilo u Národního divadla.
V roce 1912 je zahájena výstavba infekčního pavilonu na kopci Bulovka. Tento pavilon se stává základem dnešní Fakultní nemocnice Bulovka.
Na konci 20. let 20. století konečně dřevěné provizorium nahrazuje stavba betonového Libeňského mostu. Ten se s otevřením v roce 1928 stává nejdelším českým betonovým přemostěním na řece Vltavě. Libeňský most je dlouhý 780 metrů a patří k unikátním rondokubistickým českým mostům.
Ne všemu se ale v Libni daří. Například přístav značně chřadne a jeho úlohu přebírá holešovický přístav na opačném břehu. Dojde k jeho zrušení a místo něj je tu vybudována opravna lodí a prostor pro výstavbu nových říčních korábů.
V roce 1931 dostává Libeň také jednu ze svých dodnes charakteristických budov - mezi lidmi zvanou Koule. Jedná se o plynojem, který je umístěn mezi Krejcárkem a Palmovkou.
Během protektorátu se i v Libni dějí velké změny - do Libeňského zámečku se nastěhovalo velitelství II. úseku obrany státu a Grabovu vilu, kde se vyráběla vosková plátna, obsazují členové Hitlerjugend.
27. května 1942 je v kobyliské zatáčce spáchán atentát na Reinharda Heydricha. Ten je po útoku odvezen do nedaleké nemocnice na Bulovce, kde ale 4. června 1942 na sepsi krve umírá. Výsadkářům Kubišovi a Gabčíkovi pomáhá řada místních obyvatel, to však neskončí dobře. V následné době tyranie heydrichiády je řada libeňských obyvatel popravena či odvezena do koncentračních táborů.
Na konci války byla velká část Libně srovnána se zemí při spojeneckém náletu, velmi vážně byla poškozena i železniční trať směrem na Český Brod.
Dělnické zázemí čtvrti Libně způsobilo, že ve volbách v roce 1946 zde s více než 50% ziskem hlasů zvítězili komunisté.
Oblast kolem Palmovky byla v Libni známá jako Judenstadt, Židovská čtvrť. Příznivci židovské víry se zde usazovali už od 16. století. Název Židovská čtvrť v názvosloví místních obyvatel vydržel až do 20. století, a to i přesto, že nařízením císařovny Marie Terezie byli Židé v době její vlády vykázáni z Prahy. Dnes v lokalitě Palmovky najdeme jen bývalou synagogu a zbytky židovského hřbitova.
Synonynem pro Libeň se také stalo jméno jednoho z nejznámějších českých spisovatelů Bohumila Hrabala. Ten zde prožil část svého života v ulici Na Hrázi a do Libně situoval řadu svých knížek. V roce 1999 se v této ulici objevila i zajímavá vzpomínka na tohoto literárního pábitele - Zeď Bohumila Hrabala, která odkazuje na jeho nejvýznamnější díla.
Nejvyšší stavbou v Libni je Kolej 17. listopadu. Dvaadvacetipodlažní budova dosahuje výšky 70 metrů. I v Libni najdeme jednu budovu s titulem Stavba roku. Jedná se o Protonové terapeutické centrum, které ocenění obdrželo v roce 2013.
Střížkov je dnes sídlištní katastrální území, které má však bohatou historii sahající do roku 1230. Husité oblast zkonfiskovali a do státního majetku se vrátila až s dosednutím Ferdinanda I. Habsburského na královský trůn. Střížkov byl připojen k Praze v roce 1922 a dnes na území této městské katastrální části najdeme hlavně sídliště. Do osmého pražského obvodu zasahuje Střížkov jen částečně, větší část se nachází v devátém městském obvodu.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Prahou 8 prochází pár metrů dálnice D8, v katastru Prahy se totiž tato dálnice mění pouze na silnici I. třídy číslo 8. neprochází žádná dálnice. Hlavními průjezdními ulicemi jsou V Holešovičkách, Zenklova a Rohanské nábřeží. Vzdálenosti Prahy 8 z českých měst: Pardubice (107 km), Jihlava (133 km), České Budějovice (155 km), Plzeň (98 km), Karlovy Vary (131 km), Ústí nad Labem (76 km), Liberec (104 km), Hradec Králové (112 km).
Autobus: Na úplné jižní výspě osmého pražského obvodu se nachází klíčové pražské autobusové nádraží - Nádraží Florenc. Z něj jezdí autobusy nejen po celé České republice, ale i do zahraničí. Navštívit odtud můžeme v přímých spojích tyto konečné stanice: Boží Dar, Brno, Broumov, Český Krumlov, Dačice, Dlouhá Ves, Havlíčkův Brod, Horní Blatná, Cheb, Chomutov, Jihlava, Karlovy Vary, Liberec, Mikulov, Most, Náchod, Pardubice, Plzeň, Telč, Třebíč, Valašské Klobouky a Znojmo. Nabídka zahraničních cílů je ještě pestřejší. Můžeme dojet do německých měst Berlín, Mnichov a Zhořelec. Na Slovensku zavítáme do Bratislavy, Košic, Sniny, Tále a Rimavské Soboty. V Itálii na nás čeká Řím, Miláno a Boloňa. Spojení je s francouzskými městy Lyon, Paříž a Štrasburk, s polskými Varšavou, Wroclaví, Poznaní a Krakowem a s nizozemskými městy Rotterdam a Amsterdam. Dojet ale můžeme i do švýcarské Ženevy či Curychu, maďarské Budapešti či rumunských měst Bukurešti, Botosani nebo Temešváru. Zvlášť v létě uvítáme spojení s chorvatskými městy Záhřeb a Rijeka. Přímé spojení je i s britským Londýnem. Největší zastoupení má však Ukrajina - přímo se dostanete do těchto měst: Kyjev, Odesa, Zališčiki, Dněpropetrovsk, Černovci, Ivanofrankovsk, Zoločiv, Rachov, Charkov, Cherson, Tačiv, Drahovo, Chust, Kaluš, Iršava, Chmelnik, Mariuopol, Záporoží, Černigov, Koločava, Užhorod, Boryspil, Bachmut, Sumi, Podolský Kamenec, Svaljava, Rivne, Bílá Cerekev, Zatoka, Varuš, Vinnica, Žitomir, Chust, Pokrovsk, Nabídku pak ještě doplňuje moldavský Kagul, Telenesti a Orchej, běloruský Minsk a bulharská Dobriča.
Vlak: Osmým pražským obvodem prochází sice síť železničních tratí, ale nenajdeme zde žádnou zastávku.
Metro: Prahu 8 obsluhují linky B a C pražského metra. V městském obvodu najdeme přestupní stanici Florenc. Na žluté B lince tu jsou dále stanice Křižíkova, Invalidovna a Palmovka. Na červené C lince můžeme v osmém pražském obvodu vystoupit i na stanicích Kobylisy a Ládví.
★★★★★ - Kostel svatých Cyrila a Metoděje, Praha 8:
Velkolepý a monumentální kostel na Karlínském náměstí patří k největším českým církevním stavbám 19. století. Zároveň jde o jednu z nejvýznamnějších novorománských památek na našem území. Na stavbu kostela se konala sbírka mezi místními obyvateli, pozemek zakoupila Karlínská radnice. Základní kámen se pokládal 10. června 1854 a přítomni u toho byli císař František Josef I. a jeho manželka Alžběta, zvaná Sissi. V roce 2002 zaplavila kostel až do výšky 150 centimetrů povodňová vlna. V blízkosti kostela se také nachází zajímavá socha nazvaná Husitské práče.
Poloha: 50.0913342N, 14.4480689E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Karlínské náměstí (370 m)
Vlaková zastávka: Praha - Masarykovo nádraží (1,5 km)
GALERIE: KARLÍNSKÝ KOSTEL
★★★★ - Národní kulturní památka Invalidovna, Praha 8:
Inspirací pro tuto budovu se stala legendární pařížská Invalidovna. Pražskou stavbu navrhl a stavěl Kilián Ignác Dientzenhofer ve 30. letech 18. století. Potemnělé dlouhé chodby ústavu pro válečné ztroskotance a jejich rodiny využívají často filmaři. Nejslavnějším filmem, který tu vznikal byl Amadeus, ale také Doktor Živago nebo Hellboy. Zajímavostí rozhodně je skutečnost, že tu vznikaly i první snímky z tvorby legendárního fotografa Josefa Sudka, který po první světové válce právě zde léčil svá zranění. Ve válečné vřavě totiž přišel o pravou ruku.
Poloha: 50.0952747N, 14.4615350E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Invalidovna (360 m)
Vlaková zastávka: Praha - Masarykovo nádraží (2,5 km)
★★★★ - Libeňský zámeček, Praha 8:
Zámeček je skutečně ojedinělou památkou rokokového stylu v Praze. Ještě více překvapí seznam osobností, které se procházely jeho místnostmi. Císař Rudolf II. zde se svým bratrem Matyášem uzavřel Libeňský mír, který rozdělil monarchii do jejich zájmových skupin. Několikrát tu byla Marie Terezie, její syn Josef II., František I., ale třeba i Albrecht z Valdštejna. Dlouhá léta zámeček sloužil i jako letní sídlo pražských primátorů a starostů. Od roku 1880 sloužila ale budova pro nápravu mravně zkažené a narušené mládeže - byla tu zkrátka polepšovna. V dobách komunismu se sklepy zámku změnily v protiatomový kryt a své svatební "ano" si zde řekl spisovatel Bohumil Hrabal se svoji ženou Eliškou Plevovou. Na Libeňském zámečku se ale natáčely i svatební záběry z oscarového filmu Kolja.
Poloha: 50.1076581N, 14.4714100E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Libeňský zámek (120 m)
Železniční zastávka: Praha - Libeň (2,7 km)
GALERIE: LIBEŇSKÝ ZÁMEČEK
★★★★ - Vyhlídka z Černé skály, Praha 8:
Černou skálou se nazývá část Bílé skály, která se nachází za údolím, kterým prochází ulice Bulovka. Jedná se o 225 metrů vysoký hřeben nad Vltavou. Místo nabízí zajímavé výhledy na koryto řeky, ale i na centrum města. Černá skála někdy nese název Koráb.
Poloha: 50.1129311N, 14.4614331E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Vosmíkových (0,9 km)
Železniční zastávka: Praha - Holešovice (3,3 km)
GALERIE: POHLED Z ČERNÉ SKÁLY
★★★ - Přírodní památka Bílá skála, Praha 8:
Jedná se o ostroh nad řekou Vltavou. O zviditelnění této lokality se postaral spisovatel Eduard Štorch, který sem zasadil část děje své knihy Lovci mamutů. Zajímavé ale je, že se tu při průzkumech nikdy žádné osídlení pravěkými lidmi nenašlo. Lokalita Bílé skály je tvořena velmi rozdílnými minerály různých barev. Najdeme zde černé břidlice, křemence, pískovce, ale i jílovce. Toto barevné spektrum umožnilo dát lokalitě nejen název Bílá skála, ale i druhé části oblasti název Černá skála (někdy se užívá i název Koráb). Důvodem ochrany je výskyt vzácných teplomilných rostlin a živočichů. I na Bílé skále se nachází zajímavá vyhlídka na historické centrum Prahy.
Poloha: 50.1143150N, 14.4550128E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Kuchyňka (0,7 km)
Železniční zastávka: Praha - Holešovice (2 km)
★★★ - Muzeum hlavního města Prahy, Praha 8:
Původně sloužil budově Muzea hlavního města Prahy Kavárenský pavilon, který se nacházel západně od této dnešní budovy. Ten ale kapacitně rozhodně nestačil, a tak bylo brzy nutné postavit novou budovu. O ní postaral architekt Antonín Balšánek. Budova byla otevřena 27. září 1900. Na vrcholu čelního tympanonu můžeme zahlednout reliéf od Ladislava Šalouna. K nejzajímavějším a nejnavštěvovanějším exponátům muzea patří Langweilův zmenšený model Prahy. Původní Kavárenský pavilon vzal za své při stavbě magistrály v 70. letech.
Poloha: 50.0900686N, 14.4384681E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Florenc (80 m)
Vlaková zastávka: Praha - Masarykovo nádraží (0,7 km)
★★★ - Libeňská sokolovna, Praha 8:
Jedna z nejkrásnějších staveb Libně. Budova vznikala v letech 1909-10 podle návrhu architekta Emila Králíčka. Vystavěna byla ve stylu geometrické secese. Při pohledu na stavbu sokolovny zaujme dvojice vysokých věží, mezi které je vetnut zajímavý rizalit. V době totality byla silně zdevastována. Zachránila ji až porevoluční rekonstrukce.
Poloha: 50.1084292N, 14.4716789E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Libeňský zámek (50 m)
Železniční zastávka: Praha - Libeň (2,7 km)
