ZÁBŘEH


Zábřeh je rodným městem dobrodruha, cestovatele a možná trochu bajkaře a pábitele Jana Eskymo Welzla; s jeho osobou se tu setkáváme na každém rohu, a to i přesto, že prožil v Zábřeze jen pár let

Zdejší obyvatelé jsou velmi pyšní na specifické skloňování názvu jejich města; je kombinací české spisovné češtiny a historických vlivů a tradic, tak si na to dávejme při návštěvě pozor


Zábřeh (německy Hohenstadt), dříve uváděný jako Zábřeh na Moravě, je domovem pro více než 13 tisíc lidí. Protéká jím řeka Moravská Sázava a první zmínka o něm je z roku 1254. Odborníci se domnívají, že úkolem osady bylo střežit brod, který vedl přes řeku. Z toho pochází i samotný název, zkrátka bylo to „za břehem“ řeky Moravské Sázavy.

Pohled z vyhlídky Hradiště
Zbytky hradu Brníčko s výhledem do okolí

Ještě než se ale podíváme podrobněji na historii města, udělejme malou odbočku do nástrah českého jazyka. Při skloňování názvu města Zábřeh se užívá známý vzor mužského rodu hrad; ovšem místní historické tradice způsobily ve druhém, pátém a šestém pádu specifické skloňování: 1. pád Zábřeh, 2. pád Zábřeha, 3. pád Zábřehu, 4. pád Zábřeh, 5. pád Zábřehu, 6. pád Zábřeze, 7. pád Zábřehem.

A už zpět k té historii. Tehdejší osadu založili němečtí kolonisté, kteří odešli z tehdy už velmi přelidněného Saska. Zábřeh se stává městem krátce po svém založení, a to už v roce 1278. Následovný vliv na město měly šlechtické rody, které se v držení města Zábřeha střídaly.

Páni z Kravař, kteří zde vládli v letech 1397-1446, se snažili z města udělat významné středisko severní Moravy. To se však povedlo až následujícímu panskému rodu Tunklů. Za jejich vlády v letech 1446-1510 se stává Zábřeh sídelním městem s mnoha výsadami. Tunklové zakládají rybniční soustavu a Zábřeh pozvedávají, ale bohužel za cenu velkých dluhů, které nejsou později schopni uhradit, a tak v roce 1510 je Zábřeh prodán Trčkům z Lípy.

Po nich v poměrně rychlém sledu přišli Boskovicové, jejichž působení ukončila exekuce majetku po Bílé hoře. Zábřeh tak přechází do majetku Lichtenštejnů, kteří zde vládnou až do roku 1945.

Obilné pole u Střezova
Pomalu zapadající slunce u Postřelmova

Třicetiletá válka pozastavila slibný rozvoj města, i když ostatní sídla v okolí trpěla válečnou vřavou mnohem víc. Zábřeh přesto už nikdy nedosáhl dřívější hospodářské ani kulturní úrovně. Situaci ztížila navíc morová epidemie, která se městem přehnala v letech 1713-14 a požár centra na konci 18. století. Jistého zlepšení situace se město dočkalo v roce 1845, kdy bylo napojeno na Severní Ferdinandovu dráhu.

Obec Rájec sousedící se Zábřehem je považována za centrum etnografické oblasti Horní Hané. Mezi Horní Hanou a Hanou lze rozdíly dokumentovat nejlépe právě v obci Rájec. Jde například o to, že obytné domy nejsou k návsi obráceny delší stranou, jak se děje na Hané, ale tou kratší. Najdeme zde i řadu zajímavých arkádových otevřených chodeb, které vznikaly, když se střechy statků začaly opatřovat těžkou krytinou a bylo nutné je podpírat sloupy. Rájec (hanácky Réco) je považován za centrum zábřežské hanáčtiny a pokud takového kovaného Zábřežského Hanáka potkáte a on vám řekne: „So ňáké nachramčené“, tak to znamená, že si udatný hanácký rek stěžuje na vlastní nastydnutí.

Nedaleká obec Leština se stala svědkem Leštinského masakru. Událost jen podtrhla nesmyslnost a absurdnost největšího válečného konfliktu dějin. Vojska Waffen SS 7. května 1945 ustupovala před Rudou armádou. Na poslední německý transportér spustili partyzáni ze zálohy palbu. Němci z vozu vyskákali a pochytali čtyři leštinské občany. Partyzáni ihned po útoku zase zmizeli a zadržených se šel zastat místní učitel Boleslav Hrbek, který uměl německy a vojákům vysvětloval, že oni nemají se střelbou nic společného. Němečtí vojáci si však vylili vztek na všech pěti nevinných mužích a ranou do týla je popravili. To vyvolalo nesmyslnou mstu na nevinném německém obyvatelstvu. Rozběsněný dav místních, vedený ovšem znovu partyzány, kteří za celou událostí stáli, si vybil zlost na desítkách Němců pracujících v kamenolomu ve Vitošově. 10. května 1945 dav zabíjel muže, ženy, ale i děti. Partyzáni mužům řezali přirození, ženám prsy, rozřezávali ústa, rvali vlasy, vytrhávali jazyky a vypíchávali oči. Událost popisuje dokumentární film Kde se valí kameny.

Vznik, rozvoj a činnost františkánského kláštera v Kadani silně podporovali Lobkowiczové; k nejvýznamnějším podporovatelům patřili Jan Hasištejnský, jeho bratr Bohuslav; v době renesance pak Jan Popel z Lobkowicz
Park v Libině

Kamenolom ve Vítošově je označován za jedno z míst spojených s českými nejkrásnějšími polodrahokamy. Ve zdejší lomové stěně byla objevena při těžbě v 70. letech puklinová jeskyně plná krásných drúz aragonitu.

Ve Zábřeze, s největší pravděpodobností ve starobylém domě Pod podloubím, se narodila Magdaléna Vizovská. Stalo se tak někdy kolem roku 1590. Později se Vizovská v Přerově 16. června 1618 stala první manželkou Jana Amose Komenského. Do manželství přinesla velké věno, které umožnilo Janu Amosovi pořídit si značnou část velké knihovny. Spolu žili ve Fulneku, kde jejich šťastné soužití ale poměrně brzy skončilo. Komenský musí roku 1620 odejít ze země; s Magdalénou zůstává pouze v korespondenčním styku. Ona a dva jejich synové pak roku 1622 umírají při morové epidemii.

V Zábřeze se narodila 28. prosince 1889 Gertrud Groagová – Fleischannová. Židovská žena, která jako zdravotní sestra působila v koncentračním táboře v Terezíně, kde se starala o opuštěné židovské děti. Po II. světové válce vydala autentické zážitky pod názvem Písně zdravotní sestry a odstěhovala se do Izraele, kde také v Kirjat Tivon 8. července 1979 ve věku nedožitých 90 let zemřela.

Chomutovské Kamencové jezero
Kostel Narození Panny Marie v Brníčku

29. ledna 1935 se ve městě narodil držitel nejvyššího ocenění České astronomické společnosti – Nušlovy ceny, ale i ceny Česká hlava Luboš Kohoutek. Tento muž během svého života objevil řadu komet a mlhovin; v roce 1970 se nevrátil z pracovní stáže v Hamburku, kde žije dodnes.

26. července 1966 je zábřežské datum narození držitele českého halového rekordu v běhu na 50 metrů Jiřího Valíka. Jeho dosud nepřekonaný rekord z 10. února 1990 má hodnotu 5,73 sekundy.

14. dubna 1967 spatřila v Zábřeze světlo světa česká fotografka Sára Saudková, tehdy se ovšem jmenovala Šárka Směšná.

Vědci objevili teprve nedávno uvnitř kostela svatého Jakuba Většího ve Škrlech náznak vzácných fresek; na pečlivý průzkum tak kostel stále ještě čeká
Kašna na vnitřním nádvoří zámku v Zábřehu evokuje erb rodu Tunklů

V Zábřeze se 5. února 1977 narodila česká divadelní a filmová herečka a vynikající dabérka Andrea Elsnerová. Jejím největším úspěchem byla nominace na Českého lva za film Řád v roce 1994 a o rok později cena Zlatý glóbus za stejný film na Mezinárodním filmovém festivalu Zlatý Golem v Praze.

V souvislosti se Zábřehem nesmíme zapomenout ani na českého lyžaře Ondřeje Banka. Ten se tu narodil 27. října 1980. Jeho největším úspěchem bylo páté místo v superobřím slalomu na zimních olympijských hrách v Soči v roce 2014 a třetí místa v superkombinaci Světového poháru v Beaver Creeku v roce 2007 a v Kitzbühlu v roce 2015.

Čestným občanem města je herec a režisér Miroslav Krobot, který zde od pěti let žil s rodiči a věnoval se tu divadlu, muzice a lehké atletice. Stejné ocenění získal i filmový a televizní scénarista Vladimír Körner. Mládí ve městě prožil i filmový kritik Pavel Taussig, který je držitelem Ceny města.

Pohled na vrcholy Hrubého Jeseníku
Hrobka Bukůwků z Bukůwky v Postřelmově

Znakem města Zábřeh je modrý štít se stříbrnou hradební kvádrovanou zdí s cimbuřím o pěti stínkách, z nichž vyrůstá stříbrná kvádrovaná věž s brankou provázená dvěma štíhlými stříbrnými věžemi s brankami spojenými s architekturou naznačenými cestami. Střecha prostřední věže je kvádrovaná, ostatní střechy jsou červené, všechny pak mají na špici červenou šestihrotou hvězdu.


Dopravní dosažitelnost:

Auto: Zábřeh leží na hlavní výpadovce směrem na Jeseníky s číslem 44. Do katastru města jsou pak ještě přivedeny silnice 315 a 369. Vzdálenosti Zábřeha z českých měst: Praha (234 km), Olomouc (48 km), Ostrava (150 km), Zlín (114 km), Brno (123 km), Pardubice (119 km).

Autobus: Autobusové spojení do Zábřeha vede z Maletína, Klopiny, Mohelnice, Šumperka, Mírova, Drozdova, Úsova, Štítů, Hoštejna, Uničova a Olšan.

Vlak: Na prvním železničním koridoru je Zábřeh první velkou moravskou stanicí. Odsud můžeme jet přímými vlaky do Prahy, Havířova, Nezamyslic, Olomouce, Rudoltic v Čechách, Koutů nad Desnou, Velkých Losin, Šumperka, Brna, České Třebové, Lúk pod Makytou, Jeseníku, Čadce, Vsetína, Hanušovic, Ostravy, Bohumína, Přerova a polské obce Chalupki.

Světový unikát Kamencové jezero v Chomutově
V železničním skanzenu Nemile

★★★ - Železniční skanzen, Nemile:

U cyklostezky, která vede po trase bývalé železnice, najdeme expozici železničního skanzenu. Prvním a nejvýznamnějším exponátem je parní lokomotiva Škoda řady 317 z roku 1950, ke které postupně přibyl vodní jeřáb z nádraží v Ústí nad Orlicí a služební vagón. Ke skanzenu patří také původní železniční mosty, kamenné milníky i nádražní domky. Změna trasy železnice byla uskutečněna s plánovaným narovnáním hlavního železničního tahu.

Poloha: 49.8656686N, 16.8329192E

Parkoviště: na kraji obce

Autobusová zastávka: Nemile, Lupěnné, rozcestí (1 km)

Vlaková zastávka: Lupěnné (0,8 km)


Pohled z Městské věže na kostel svaté Kateřiny v Chomutově
Tvrz Nemíle

★★★ - Tvrz Nemíle, Nemíle:

První zmínka o ní pochází z roku 1374. Kolem roku 1620 byla přestavěna v renesanční sídlo. O přestavbě svědčí silné zdi a velká síň zdobená klenutím se zdobenými křížovými oblouky. Později byla část tvrze přizpůsobena hospodářským účelům. V současnosti je možné si prohlédnout polovinu stavení, která zahrnuje kachlovou místnost, kapli, velký sál nebo černou kuchyň. Tvrz patří s renesančními interiéry k nejzachovalejším v kraji. Prohlídka je možná pouze po předchozí domluvě.

Poloha: 49.8745472N, 16.8445722E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Nemíle, horní konec (250 m)

Vlaková zastávka: Lupěnné (1,4 km)


GALERIE: TVRZ NEMÍLE


Městská věž v Chomutově se sloupem Nejsvětější Trojice
Dub u cesty na Růžové údolí u Zábřehu

★★ - Dub u cesty na Růžové údolí, Zábřeh:

Výška stromu je 25 metrů. Dub letní vyrostl do obvodu kmene 517 centimetrů. Dub stojí přímo u asfaltové silnice.

Poloha: 49.8870619N, 16.8482086E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Zábřeh, rozcestí Kouty (0,9 km)

Vlaková zastávka: Lupěnné (3,1 km)


Jezuitský areál v Chomutově
Socha Jana Eskyma Welzla na zábřežském nádraží

★★ - Socha Jana Eskymo Welzla, Zábřeh:

Pomník místního rodáka cestovatele Jana Eskymo Welzla stojí před zábřežským nádražím od roku 1998. Vítá všechny návštěvníky, kteří přijedou do města. Autorem sochy je Stanislav Lach z Olomouce.

Poloha: 49.8727253N, 16.8867261E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Zábřeh, železniční stanice (60 m)

Vlaková zastávka: Zábřeh na Moravě (80 m)


Kostel svatého Ignáce z Loyoly
Interiér kostela svatého Bartoloměje v Zábřehu

★★ - Kostel svatého Bartoloměje, Zábřeh:

Postaven byl v 18. století podle návrhu architekta Martinelliho na místě původního kostela, který zde stál už od 13. století. Uvnitř najdeme dva cenné obrazy. První je na bočním oltáři a jedná se o obraz Kristiána Sambacha Svatý Jan Nepomucký. Další cenný obraz Poslední večeře od neznámého umělce je umístěn nad bočním vchodem. Kazatelnu pochází od řezbáře Florián Tomáška z nedalekého Jedlí.

Poloha: 49.8827681N, 16.8733381E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Zábřeh, Masarykovo náměstí (190 m)

Vlaková zastávka: Zábřeh na Moravě zastávka (1,4 km)


Nejcennější chomutovský dům - Dům se sklípkovou klenbou
Zámek Skalička